Koncept v definici ABC

Je znám jako Etický emotivismus K tomu proud fotbalová branka etika (část etiky, která se zabývá analýzou Jazykmorální) který si myslí, že hodnotové soudy vycházejí emoce individuální a pak bude konec přesvědčit ostatním, aby cítili, jak se cítíme my, a dokonce se pokusit získat ty, které lidé, kteří si myslí úplně jinak, oceňují situace stejným způsobem jako my.

Emotivismus nevyužívá racionálních prostředků k prokázání opodstatněnosti svého návrhu, ba dokonce se obejde absolutně o ní, pouze s využitím emocí a její spontánnosti jako prostředků k poznání pravdy morální.

Jeho hlavními cíli je na jedné straně být prostředkem k ovlivnění chování lidí, prostřednictvím slovních akcí, emocí, prosby, pocity, mimo jiné alternativy a na druhé straně se k vyjádření vlastního jazyka používá morální jazyk přístup situacím nebo věcem, a proto je třeba je odlišit od subjektivismus jednoduchý.

Například na příkaz tohoto filosofického systému nám výroky jako závist je velmi špatné, nic neřeknou samotná povaha aktu závisti, ale ve skutečnosti vyjadřuje pocit, že to, tedy závist, provokuje.

Mezi nejvěrnější exponenty emotivistického proudu patří filozofové David Hume a Ludwig Josef Johann Wittgenstein.

HumeDomníval se, že je naprosto nemožné založit morální možnosti na rozumu; ani ve faktech, ani ve vztazích myšlenek neexistuje nic, co by bylo možné považovat za dobré nebo špatné, protože morální význam, který budou mít, bude dán v kontextu našich záměrů a vkusu předchozí. Morální úsudek bude podle Humea založen na pocitu souhlasu nebo nesouhlasu, který zažíváme za různých okolností.

Mezitím, WittgensteinDomníval se, že na světě je všechno tak, jak je, nemá žádnou hodnotu, a proto by se pokus o definování hodnoty dostal do rozporu s jazykem samotným. Co souvisí s etikou, bude, jakmile to bude možné ukázat.