Definice Rakouska-Uherska

Ve své složitosti lidská geografie, složený z několika měst sjednocených platnost, našli jsme slabost což vedlo k jeho zmizení.

Rakousko-uherské císařství bylo dědicem politické entity rakouského císařství, což bylo výsledkem politického kompromisu mezi nimi hlavní populační entity bývalé rakouské říše a vůle habsburské monarchie ji udržovat domén.

Klíčem k transformaci rakouského císařství na rakousko-uherské, s převodem práv na Maďary, který to mělo za následek, byla porážka Rakouská vojska proti Prusům v bitvě u Sadowy, která ukončila krátkou rakousko-pruskou válku o nadvládu v procesu sjednocení Němec.

S vedením Pruska se Rakousko obrátilo k zachování svých panství. Podmaněné národy (Češi, Chorvati, Italové, Rumuni, Poláci, mimo jiné kromě Maďarů) viděli v rakouské porážce v rukou Prusů slabost pro Rakousko a říši, která již utrpěla několik vzpour, zejména ze strany Maďarů, začaly politické autority i monarchie navrhovat plán z reforma.

Tato reforma byla konkretizována výzvou v tzv. „Kompromisu“ z roku 1867, z něhož se zrodila dvojí monarchie se širokou autonomií pro Maďarsko, včetně vlastního parlamentu.

instagram story viewer

Tímto způsobem se Rakousko zaměřilo na své přímé domény, přičemž stranou politika německých států, do nichž zasáhl během čekání, až bude moci vést svou budoucí unii. Nyní, když Prusko převzalo tuto roli silou, upřednostnilo obnovené Impérium již jako duální monarchii udržovat strategické spojenectví s Německem, které mu umožnilo „hrát“ na Balkáně a ovládnout Rusko.

„Trojitá aliance“ vytvořená oběma říšemi a Itálií v roce 1879 byla dobrým příkladem této politiky dobra soužití s jeho bezprostředními sousedy a že mu to umožnilo zasahovat do balkánských záležitostí.

Bylo by to právě rakousko-uherské zasahování na Balkáně, které by osvětlilo pojistku první světové války.

A s ním konec říše v roce 1918. Ale ještě nepředpokládejme události.

Během své existence byla rakousko-uherská říše heterogenní sadou kultur, jazyků a dokonce „rasy“ (termín, který žádám o opatrnost, ale který v té době mnozí viděli jako takový).

Slovanské národy jako Češi a Slováci nebo mnozí balkánští poddaní Říše tak měli tendenci vidět Rakušany a Maďary jako „rasoví nepřátelé“ a v případě Balkánu k Srbsku a nakonec k Rusku jako garantům jejich budoucí existence v druh Slovanská „sféra společné prosperity“, mohu-li použít termín, který by Japonsko používalo ve 30. a 40. letech k ospravedlnění své dobyté války v Asii.

Vnitřní napětí Říše by bylo zneužito jejími nepřáteli během první světové války, což by srovnalo vojáky utlačovaných etnických menšin.

Veškerá rafinovanost, která představovala rakousko-uherskou říši, by se zhroutila v roce 1918 porážkou Ústředních říší v první světové válce.

Různé národnosti získaly své nezávislost, jako je Československo (stát, ve kterém spolu žili Češi a Slováci), Ukrajina (krátkodobá) Republika Obyvatelé západní Ukrajiny), Jugoslávie (nebo přesněji to, co by později vytvořilo Jugoslávii), Rumunsko a návrat italských a polských etnických menšin do jejich příslušných zemí, v případě Polska také nedávno tvorba.

Se smrtí rakousko-uherského císařství se zrodila jeho romantická idealizace jako pokus o soužití mezi různými národy. Nenechte se zmást: byla to skupina národů, některé tlumené a jiné privilegovanější, spojené pouze zájmem monarchie a dominantní elity, buď rakouské, nebo později as dosažením autonomie také maďarské, stejně jako kolaborativní elity s mocí mezi národy podroben.

Fotografie: Fotolia - Yossarian6 / Juulijs