Sovětská invaze do Maďarska
Různé / / July 04, 2021
Guillem Alsina González, v lednu 2018
V bývalém východoevropském bloku (spojeném se SSSR) se odehrály dvě mimořádně důležité události: jednou byla revoluce Maďarský z roku 1956, a další tzv Jaro Praha 1968. Toto je příběh prvního.
Sovětská invaze do Maďarska následuje po populárních protestech v zemi v roce 1956, které se staly nepokoji doprovázel je a následnou lidovou revoluci, kterou se stala a která hrozila vytlačením komunismu Maďarsko.
Maďarská revoluce, stejně jako francouzská v roce 1789, nezačala předem, ale byla výsledkem eskalace řady populárních demonstrací a protestů.
Vše, co to všechno začalo, byl pochod svolaný studenty 23. října 56, který, když procházel Budapeští, přidával účastníky, kteří nebyli studenty, čímž se zvýšil jeho objem.
Důvodem protestu bylo požadování politické svobody a svobody názoru v Maďarsku.
V budově veřejného rozhlasu chtěla skupina studentů vyslat manifest se svými požadavky, ale byli zatčeni. Poté padly první výstřely revoluce.
Pravděpodobně příslušníci policie
politika stát (v maďarštině, ÁVH, Államvédelmi Hatóság), kteří byli umístěni v budově rozhlasu, se obávali pokusu obsadit budovu a pro vlastní život, a proto vystřelili na dav a způsobili několik úmrtí.V každém případě znechucení lidu proti ÁVH, které mělo zaslouženou pověst drsného represora maďarského lidu, způsobilo, že duchové a životní prostředí bude ještě teplejší.
Vláda poslala armádu ke kontrole situace, ale jednotky se postavily na stranu lidí.
Stejně jako v mnoha jiných revolucích, vojáci - kteří koneckonců také nepřestávají trénovat část lidí - nejenže odmítli střílet na své spoluobčany, ale začali se připojovat ony.
Někteří z demonstrantů dostali nápad odříznout od vlajky komunistický štít Maďarské lidové republiky a ponechat kruh na místě, které obsadilo. Tato zastřižená vlajka se stala znakem revoluce.
V roce 1989 revoluce, která svrhla Nicolae Ceaușescu v Rumunsku, také použila vlajku s vystřiženým komunistickým štítem jako symbol.
Ale po návratu do Maďarska v roce 1956 vypukla revoluce ve všech ulicích Budapešti a v důsledku toho vojska také začala měnit strany, dav začal počítat se zbraněmi osobní.
Maďarská komunistická vláda Ernő Gerő v obavě o svůj život a své posty požádala o pomoc Sovětský svaz.
Na základě paktů podepsaných mezi těmito dvěma státy, SSSR udržoval jednotky trvale umístěné v Maďarsku, kromě toho, že mohl zasahovat v zemi.
Ve stejnou noc 23. října se sovětská vojska přítomná v Maďarsku začala rozmisťovat ulicemi Budapešti, zatímco revolucionáři a maďarská vojska, která je podporovala, nasedli na barikády zpomalit je.
Následujícího dne byl předseda vlády András Hegedüs nahrazen reformnějším Imrem Nagyem, který rychle vysílal projev požadující zastavení násilí a slibné liberalizace reforem na politické scéně. Nagy se nakonec stal jednou z velkých ikon revoluce.
25. krize se zhoršila; ÁVH zastřelila demonstranty před parlamentem a našla odpověď na jeho palbu u sovětských vojáků, kteří věřili, že jsou terčem útoku. K střelbě se přidali ozbrojení demonstranti, kteří situaci dále zhoršovali.
Gerő a Hegedűs poté uprchli do Sovětského svazu a zemi opustili vláda, za předpokladu své role Nagy a János Kádár.
Mezitím už maďarští revolucionáři otevřeně útočili na sovětská vojska a zbytky ÁVH. Díry po kulkách vyrobené v těch osudných dnech jsou dodnes viditelné na mnoha místech v Budapešti.
28. října se Nagyovi podařilo dosáhnout příměří.
Toto využily obě strany k vlastní přestavbě; zatímco Maďaři nasadili jakousi národní gardu s ozbrojenými demonstranty, složkami armády a policie, Sověti se dočasně stáhli.
Hlavní historiografické proudy mají sklon naznačovat, že sovětští vůdci nechtěli zasáhnout podruhé ani to nechtěli dělat v naději, že to budou sami maďarští komunisté, kdo bude ovládat situace.
Mezi 28. říjnem a 4. listopadem to byly dny politických hnutí, z nichž by Sověti měli větší výhodu. Měli Jánose Kádára za předsedu vlády, která by „žádala“ zásah Sovětský uklidnit zemi.
Ačkoli se události odehrály hlavně v Budapešti, v jiných částech země také existovaly revoluční hnutí, v některých částech úspěšná a na jiných místech zasypaná vojsky SSSR.
Když o konečném zásahu v Maďarsku rozhodl Sovětský svaz, začaly do země pronikat z východu nové sovětské jednotky.
Kádárova vláda vyhlásila neutralitu Maďarska, jeho vystoupení z Varšavské smlouvy a požádala o mezinárodní podporu OSN.
Následujícího dne, jak se dalo očekávat, zahájili Sověti po větším počtu vojsk operaci s cílem definitivně „vyčistit“ Budapešť a převzít kontrolu nad zemí.
Sovětská vojenská operace se neomezovala pouze na pronikání do Budapešti, protože barikády a odpůrci byli odstraněni. Zahrnovalo také dělostřelectvo a letecké údery.
Provizorní národní garda a jednotky maďarské pravidelné armády nemohly nic zastavit Sovětská ofenzíva, navzdory tomu, že kladla prudký odpor, měla více touhy než prostředků a organizace, ale bojovala s srdce a pro jeho zemi.
Ve stejný den, 4. listopadu 1956, odboj skončil v Budapešti. Sovětská vojska procházela ulicí po ulici jako parní válec a do značné míry nerozlišovala mezi vojenskými cíli a bezbrannými civilisty.
Ačkoli maďarské obyvatelstvo poděkovalo Sovětům za osvobození jejich země v roce 1945, tento pocit vděčnosti se po represivní intervenci v roce 1956 změnil v otevřenou nenávist.
Tisíce Maďarů uprchly ze země, mnozí byli zatčeni a souzeni. Sám Imre Nagy byl zrádně chycen (když mu bylo slíbeno bezpečné chování opustit útočiště jugoslávského velvyslanectví a opustit zemi) a následně popraven.
Tím, že János Kádár zradil svůj lid, udržel kontrolu nad Maďarskem jako předsedou vlády, což je kontrola, kterou v následujících letech znovu potvrdí. Kontrola založená na sovětské přítomnosti a na politické indoktrinaci, kterou kontrolovali také samotní Sověti, kteří nechtěli oživení maďarské národní vůle.
Maďarská revoluce, nahlížená romanticky zpětně, v té době způsobila napětí v komunistických stranách mnoha zemí kapitalistického bloku, protože někteří Vedoucí představitelé a militanti podporovali revolucionáře (které neviděli jako antirevolucionáře), zatímco jiní je označovali přesně jako takové, přičemž zůstali věrní pravověrnosti Moskva.
Foto: Fotolia - kapka inkoustu
Témata sovětské invaze do Maďarska