15 Příklady nabídek

Doslovná nabídka

A doslovná nabídka je to forma půjčování obsahu, která čtenáři objasňuje, že to, co se říká, jsou slova někoho jiného. Tato akce se nazývá odkazující a umožňuje čtenáři vědět, kdy čte autora a kdy čte texty tohoto autora. Autor to prozkoumal a dá vám také informační klíče, abyste mohli pokračovat v původní knize a pokračovat prohlubující se.

Kdykoli vezmeme myšlenku, která již byla zveřejněna, a použijeme ji, nebo kterou prozkoumáme, abychom ji vytvořili vlastní nápady, musíme počítat s tím, odkud každá věc pochází, a rozlišovat, co je správné, od toho, co je mimozemšťan. Jinak nám vznikne a plagiátorství, forma intelektuální nepoctivosti, která může vést k pokutám a problémům. Plagiátorství je formou krádeže.

Textové citace i závěrečná bibliografie textu jsou připraveny podle standardizovaných metodických modelů. Nejznámější jsou APA (z angličtiny: American Psychological Association) a MLA (z angličtiny: Asociace moderních jazyků).

Druhy textových citací

• • Rok vydání knihy. To je zvláště důležité, pokud existuje více knih citovaných stejným autorem, protože je lze rozlišit podle roku.
    instagram story viewer
  • Číslo citovaných stránek. Obvykle předchází zkratka „p.“ nebo „p.“ V případě několika stránek bude citována první a poslední oddělená krátkou pomlčkou: pp. 12-16. V případě samostatných, ale nespojitých stránek budou použity čárky: str. 12, 16.
  • Příjmení autora. V některých případech, pokud bylo příjmení pojmenováno před citací nebo je jasné, komu patří, může být tato informace v závorkách vynechána.

Zvláštní znaky

V obou případech textové citace se mohou objevit některé z následujících znaků, zkratek nebo znaků:

Příklady krátkých uvozovek

1. Jak vidíme ve Foucaultově výzkumu (2001), pojem šílenství je nedílnou součástí rozumu, protože „bez šílenství neexistuje žádná civilizace“ (str. 45).
2. Kromě toho „kulturní spotřeba v Latinské Americe dosahuje svého maximálního stupně ve vztahu k toku diskurzů politické a obchodní, a nikoli jako v Evropě, vyjádřené z národních států “(Jorrinsky, 2015, p. 8).
3. V tomto smyslu je vhodné se obrátit k psychoanalýze: „Doktrína bytí se projevuje v důsledku introjekce [kastrace] jazyka v jednotlivci“ (Tournier, 2000, s. 1). 13).
4. To potvrzuje Elena Vinelli ve svém prologu k dílu, když prohlašuje, že „je to sociokulturní konstrukce pohlaví, která odlišuje ženskou a mužskou subjektivitu“ (2000, s. 1). 5), což nám umožňuje porozumět feministickému zdání, které je základem románu Sary Gallardo.
5. Od těchto vyšetřování tedy nelze očekávat mnohem víc, kromě „krátkého zklamání z dávání s netušenou pravdou “, jak uvedl Evers (2005, s. 12) ve svém slavném výzkumném časopise.

Dlouhé příklady textových citací

1. V Gallardově románu (2000) tedy můžeme číst:

… Ale ženy vždy procházejí ve skupinách. Schoval jsem se a čekal. La Mauricia prošla kolem s džbánem a já ji odtáhl pryč. Každý den poté utekla, aby mě našla, třásla se strachem o svého manžela, někdy brzy a někdy pozdě, na místo, které znám. V domě, který jsem vyrobil svou rukou, abych žil se svou ženou, žije v misi norského gringa se svým manželem. (str. 57)

1. K tomu je vhodné porovnat vizi francouzského autora:

V univerzálních náboženstvích, jako je křesťanství a buddhismus, uniká před ohnivým duchovním životem předsudek strachu a nevolnosti. Tento duchovní život, který je založen na posílení prvních zákazů, má přesto smysl strany... (Bataille, 2001, s. 1). 54)

1. Psaní představuje místo setkání a neshodu mezi těmi nejpozitivnějšími a nejvíc romantické události kolem literární skutečnosti, schopnost sloužit k rozdílům, jako jsou ty, které vytvořil Sontag (2000):

Zde je velký rozdíl mezi čtením a psaním. Čtení je povoláním, obchodem, ve kterém je člověk v praxi předurčen k tomu, aby se stal stále více odborníkem. Jako spisovatel to, co se hromadí, jsou především nejistoty a úzkosti. (P. 7)

1. Tento koncept „stávání se“ lze najít v práci filosofa. Jeho objasnění se však zdá být komplikovanou záležitostí:

Stát se nikdy napodobovat, nedělat to nebo nepřizpůsobovat se modelu, ať už je to spravedlnost nebo pravda. Nikdy neexistuje termín, ze kterého by se mělo začít, nebo jak dosáhnout nebo dosáhnout. Ani dva pojmy, které jsou zaměňovány. Otázka, jaký je váš život? Je to obzvláště hloupé, protože čím se někdo stane, tím, čím se stane, se změní stejně jako on (...) Binární stroje skončily: otázka-odpověď, muž-žena, muž-zvíře, atd. (Deleuze, 1980, str. 6)

1. V korespondenci mezi Freudem a Albertem Einsteinem je tedy možné číst následující:

… Jste mnohem mladší než já a mohu doufat, že až dosáhnete mého věku, budete mezi mými „příznivci“. Jelikož na tomto světě nebudu, abych to dokázal, mohu nyní jen očekávat tu spokojenost. Víte, co si teď myslím: „Hrdě očekávám tak velkou čest, nyní si užívám…“ [Toto je citát od Goetheho Fausta] (1932, s. 1) 5).

Parafrázovat nebo doslovně citovat?

The parafráze Jde o reinterpretaci cizího textu vyjádřeného slovy nového autora. V tomto případě výzkumník přečte myšlenky jiného autora a poté je vysvětlí svými vlastními slovy, aniž by přestal připisovat autorství, kterému odpovídá.

V některých případech je jméno autora parafrázováno v závorkách, aby bylo objasněno, že tyto myšlenky nejsou jejich vlastní.

Textová citace je na druhé straně výpůjčkou z původního textu, do které se na odkazovaném textu vůbec nezasahuje ani se nemění. V obou případech je respektováno autorství původního textu: plagiátorství nikdy není platnou možností.

Příklady parafrází

1. Jak již bylo řečeno v mnoha knihách o kvantové fyzice, absolutních zákonech vesmíru, s nimiž člověk snažili se to prozkoumat a pochopit, ukázalo se, že jsou mnohem pružnější a relativnější (Einstein, 1960) než předpokládal.
2. Nejde však o to, že nové národní ideály pocházejí z nejkonzervativnějšího křídla společnosti, ale spíše o to, že hraje v Americe. Dnešní Latina má paradoxní alternativní roli tváří v tvář levicovým populismům (Vargas Llosa, 2006), které ji obléhaly během takzvaného „dlouhého desetiletí“.
3. Je třeba poznamenat, že někdy je věc věc věcí a nic víc (Freud, cit.), takže je vhodné vědět, jak přerušit psychoanalytickou interpretaci umění včas, než upadne do biografického determinismu.
4. Antropologické trendy jihovýchodní Asie, jak již mnozí antropologové zdůraznili, obsahují prvky menšinový kulturní tranzit, díky kterému je atraktivní pro návštěvníky z hegemonní kultury (Coites et. al., 1980), ale ne tak pro jejich místní sousedy.
5. Bataille v tom měl navíc jasno a distancoval svou pozici od typické márnice fascinující postromantismus, oponování práce jako objednávání a potlačování fascinace násilím (Bataille, 2001).