Příklad slovesných časů v angličtině

Slovesa jsou slova, která se používají většinou k vyjádření akce, jiná slouží k propojení subjektu s popisem nebo stavem nebo s jinou akcí. Základní formou slovesa je infinitiv, což je, když je akce vyjádřena samostatně, bez dalšího doplňku. Infinitiv nese částici k:

Mít = mít

Mluvit = mluvit

Jít = jít

Když používáme slovesa ve větě, nepoužíváme infinitivní tvar, ale spíše jej konjugujeme který vyjadřuje čas slovesa, tj. situaci akce v daném okamžiku v počasí. V angličtině se slovesný čas nazývá čas. Akce se odehrává ve třech základních okamžicích: Minulost, přítomnost nebo budoucnost:

MINULOST BUDOUCNOST

Současnost je náš výchozí bod, tento okamžik, okamžik, kdy mluvíme. Minulost je to, co se již stalo, co se stalo okamžikem nebo před miliony let, zatímco budoucnost je to, co se stane v příštím okamžiku nebo o mnoho milionů let od nynějška.

Z těchto tří okamžiků můžeme prostřednictvím slovesných časů vyhledat akci v daném okamžiku a také naznačit některé charakteristiky akce v té době.

Různé časy sloves v angličtině se dělí na: jednoduché časy (jednoduché časy), progresivní nebo spojité časy (progresivní čas nebo nepřetržitý čas), perfektní časy (perfektní časy) a perfektní nepřetržité časy (perfektní spojitost časy). Dále uvidíme základní formy každého z nich. Můžete zadat odkaz do každého ze jmen a dozvědět se více podrobností o každém čase.

Jednoduché časy (jednoduché časy): K mluvení o akci se používají jednoduché formy jednoduchým a základním způsobem.

Přítomný jednoduchý (jednoduchý přítomný čas). Prostý přítomný čas hovoří o akci, která se děje nebo provádí v tuto chvíli nebo obvykle. Ve třetí osobě jednotného čísla je přidáno písmeno –s označující třetí osobu:

Mary jí sendviče.

Ony Procházka domů.

Jednoduchý minulý čas. Prostý minulý čas hovoří o akci, která se již stala, byla provedena před okamžikem, kdy je vyslovena, nebo že byla provedena obvykle. V regulárních slovesech je minulý čas tvořen přidáním koncovky -ed nebo -d ve slovesách končících na -e. V nepravidelných slovesech neexistuje obecný tvar, takže každé ze sloves musí být známé:

Mary jedli sendviče.

Ony šel domů.

Jednoduchá budoucnost (jednoduchý budoucí čas). Prostým budoucím časem vyjadřujeme, co se stane po okamžiku, kdy mluvíme. Je vytvořen s pomocnými látkami vůle nebo musí, následuje jednoduchá forma slovesa:

Mary budu jíst sendviče - Mary bude jíst sendviče.

Ony bude chodit domů - oni bude chodit domů.

Progresivní čas nebo spojitý čas. Tímto způsobem je vyjádřena akce, která probíhá v době, kdy je vyslovena.

Přítomný spojitý (Přítomný spojitý čas). Tento čas slovesa označuje akci, která se právě koná. Je tvořen přítomným časovým tvarem slovesa být (jsem, je, jsem) a gerundem slovesa:

Mary jí sendviče.

Ony chodí domů.

Minulý nepřetržitý čas. Kontinuální minulý čas nám říká o akci, která se odehrávala v minulosti. Je tvořen minulým tvarem slovesa, které má být (bylo, bylo), následované slovesem gerund:

Mary jedl sendviče.

Ony kráčeli domů.

Kontinuální budoucnost (kontinuální budoucí čas). Budoucí spojitost je tvořena pomocnou vůlí, slovesem být, bez konjugace (be), následovaným slovesem v gerundu. Používá se k označení akce, která se v budoucnu uskuteční:

Mary bude jíst sendviče - Mary Bude jíst sendviče.

Ony bude chodit domů - oni bude chodit domů.

Perfektní časy (perfektní časy). Perfektní časy se používají k označení akce provedené v určitou dobu.

Přítomný dokonalý (přítomný dokonalý čas). Vyjadřuje akci, která v tuto chvíli končí. Je tvořen slovesem mít v přítomnosti (mít, mít) a příčestím slovesa:

Mary snědl sendviče.

Ony chodili domů.

Předminulý čas. Minulost dokonalá vyjadřuje akci, která skončila v určitém bodě minulosti. Píše se s minulým časem slovesa mít (mít) a slovesa v příčestí:

Mary Snědl sendviče.

Ony šel domů.

Budoucí perfektní (budoucí perfektní čas). Budoucí dokonalost označuje akci, která bude dokončena nebo dokončena v budoucnu. Je tvořen vůlí částice, následovanou jednoduchou formou slovesa mít (mít) a příčestím slovesa:

Mary bude jíst sendviče.

Ony bude chodit domů.

Perfektní nepřetržitý čas. Tento slovesný tvar označuje akci, která se provádí a která bude v určitém okamžiku dokončena, nebo že ačkoli se neprovádí v daném okamžiku, obvykle se provádí.

Perfektní spojitý přítomný čas. Přítomný dokonalý spojitý čas se vztahuje k činnosti, která se právě dělá a která skončí v určitou dobu v budoucnosti. Je tvořen přítomným jednoduchým slovesem mít (má, mít), následovaným příčestím slovesa být (byl) a gerundem slovesa:

Mary jedl jsi sendviče.

Ony chodili domů.

Dokonalý spojitý minulý čas. Hovoří o akci provedené v minulosti, a to také končí v minulosti. Je utvářen minulým časem slovesa mít (měl), příčestím slovesa být (byl) a gerundem slovesa:

Mary jedl sendviče.

Ony chodil domů.

Budoucí perfektní kontinuální. Podobně tato forma hovoří o akci, která se v budoucnu vyvine a skončí. Tvoří se pomocnou vůlí, jednoduchou formou slovesa mít (mít), příčestím slovesa být (být) a gerundem slovesa:

Mary bude jíst sendviče.

Ony bude chodit domů.

Příklad vět v různých časech slovesa:

Pes štěká tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes bude štěkat tak hlasitě.

Pes štěká tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes bude štěkat tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes bude štěkat tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes štěkal tak hlasitě.

Pes bude štěkat tak hlasitě.