Koncept v definici ABC

Bouřlivá léta před a po zřízení státu Izrael viděli mnoho věcí. Jeden z nich, ai když to vypadá paradigmaticky, vznik organizace pravicoví Židé, v některých případech násilníci, jejichž intelektuální dědičky stále podmiňují život politika Izraelský. Toto je příběh jednoho z nich.

Irgún byla teroristická organizace založená v roce 1931 a která až do roku 1948 hájila sionistické ideály ozbrojeným bojem a útočila na Araby i Brity.

Jednalo se o odtržení od Hagany, tajné armády založené ve 20. letech 20. století v Palestině na obranu Židů před útoky utrpěly hlavně Arabové, ale když na to zaútočili, zaútočili také na Brity nutné.

Důvodem pro založení Irgúnu bylo jít o krok dále, než dorazila Hagana, a reagovat na arabské akce stejným nebo nadřazeným využitím platnost. Zakládající členové byli součástí Hagany a byli zklamáni vedením této organizace, vzhledem k tomu, že arabským agresím poskytovala velmi vlažnou odpověď.

Spojila se s jinou organizací (Beitar), která se také před několika lety vynořila z Hagany.

Irgún znamená HaIrgun HaTzva'i HaLe'umi BeEretz Yisra'el„Národní vojenská organizace v zemi Izrael“ a snažila se být zcela vojenskou organizací, na rozdíl od Hagany, která byla vhodnější milicí.

Jako takový měl Irgún vojenskou velitelskou strukturu a prováděl akce, které byly kategorizovány jako vojenské mise.

Další skupiny Hagané také opustily tuto organizaci, rozčarovanou její politikou, aby nakonec šly na armádu do Irgúnu. Díky tomu se nová organizace mohla rozšířit po celé zemi.

Navzdory nesouhlasu s Haganah obě organizace věděly, jak překonat své rozdíly a spolupracovat v různých aspektech, pochopily, že bojují za stejný cíl.

Ale během velké arabské vzpoury v roce 1936 udělal Irgún opět o krok napřed před Haganou, která je obsažnější, v používání násilí reagovat na arabské útoky.

V roce 1937 se Irgun tváří v tvář okamžité možnosti, že britský mandát rozhodl rozdělit Palestinu na dvě části a vytvořit v jedné z částí židovský stát, vnitřně zdůraznil.

To bylo způsobeno skutečností, že proud v organizaci prosazoval izolaci v útočných akcích, aby nedošlo ke konfliktům. s Brity (a tedy mít výhodu u jednacího stolu, až přijde čas, můžeme říci „ze soucitu“), zatímco druhý proud nedůvěřoval britským záměrům a podporoval otevřený ozbrojený boj proti Arabům, aby zvítězil vlastní zem.

To vedlo k internímu referendu a v dubnu 37 k rozkolu, po kterém se většina z těch, kteří opustili Haganah, vrátila do ona, zbytek (hlavně ti, kteří byli aktivisty Beitaru) pokračovala jako Irgún s více nacionalistickými postuláty a více než že jo.

Po velké arabské vzpouře a ve shodě s nacistickými perzekucemi Irgún také spolupracoval vypořádání židovských přistěhovalců v Palestině bez ohledu na kvóty přidělené EU Britský.

Irgún také přivedl úroveň násilí na „oko za oko“, to znamená, že každá arabská akce byla zodpovězena jinou stejně nebo větší silou jako pomsta. Tyto akce mnohokrát nebyly schváleny vedením organizace, pokud nebyly provedeny místními vůdci.

Vedení Irgun doufalo, že tím, že omezí své akce, bude schopno vytvořit židovskou armádu, která není v tajné, ale oficiální a při plném pohledu na svět, k plnění úkolů, které má každá armáda přiřazeno.

Mezi lety 37 a 39 se ale násilí stupňovalo a britská politika tvrdla, což vedlo Irgúny k ozbrojeným akcím mnohem častěji.

Publikace Bílé knihy v roce 1939 vzbudila Araby i Židy a způsobila další eskalaci násilí. To vedlo Irgun k aktivnímu útoku na britské okupační síly.

Vypuknutí druhé světové války v září 1939 způsobilo obrat v události: Irgun oznámil, že přestal útočit na Brity, aby nebránil Válečné úsilí.

Nepřítelem byl nacistický režim a Židé to věděli, i když si stále nedokázali představit kolektivní neštěstí, které na ně jako lid naráží. Ne všichni velitelé a ozbrojenci však souhlasili s rozhodnutím přestat bojovat s Brity. Ty se odrazily od vytvoření organizace Lehi (zkratka pro Lohamei Herut Izrael, Bojovníci za svobodu Izraele).

Během války se členové Irgúnu přihlásili k židovské brigádě britské armády, kromě organizace poskytující podporu od inteligence spojencům v různých zemích.

Také v rámci kontinent V Evropské unii byly podporovány ozbrojené akce proti nacistům, jako např účast del Beitar v hrdinském povstání ve varšavském ghettu.

V roce 1943 převzal velení nad polským vojákem Irgún Menáchem Beguín, který přijel do Palestiny v roce 41 a jehož budoucností se stal izraelský předseda vlády (v letech 1977-1983).

Beguín obnovil boj proti Britům v roce 1944, kdy už byl patrný konec nacistického režimu, a potřeba státu a řady organizací zprostředkovat židovskou emigraci, která by pocházela Evropa.

Organizace však byla velmi dojatá, protože Britové si udělali po svém, využili příměří a spolupráce při provádění prací s cílem podkopat organizace, které vsadily na násilí, a dokonce provedly zatýkání vůdců a ozbrojenci.

Dne 44. Listopadu vedl atentát na lorda Moyna, britského náměstka ministra pro kolonie Židovská agentura a další umírněné organizace uspořádaly očištění proti členům známého Irgúnu Co saison (pro loveckou sezónu ve francouzštině).

Očista také sestávala z vypovězení členů Irgúnu Britům, příslušníkům, kteří byli zajati a uvězněni.

Beguín se rozhodl nereagovat na tyto akce v politice omezování, která zabránila vypuknutí skutečné občanské války mezi židovskými silami. Spolupráce s Haganah byla jednou obnovena po druhé světové válce v Evropě.

22. července 1946 provedl Irgún svůj nejslavnější teroristický čin: vyhodit do povětří hotel King David v Jeruzalémě.

Tento web využívali Britové jako sídlo britských mandátních úřadů v Palestině. Kolem poledne budovou otřásl silný výbuch a zabil 91 Britů, Arabů a Židů.

Irgún dříve informoval britské úřady, které varování ignorovaly, což způsobilo vysokou úmrtnost.

Operace byla pomstou za NÁLET které britské síly provedly proti velitelství Židovské agentury, zabavení citlivá dokumentace a provedeno masivní zatýkání aktivistů (uvedlo asi 2 500 lidí) nálet).

Útok znamenal před a po Britech, kteří se od této chvíle rozhodnou evakuovat protektorát.

Vytvoření státu Izrael znamenalo konec Irgúnu, ale také Hagany, které byly integrovány do nového Tsahalu. Dříve však byly obě organizace na pokraji ponoření rodícího se státu do občanské války.

Stalo se to při incidentu Altalena, lodi naložené zbraněmi, které si pronajala Haganah a která souhlasila se sdílením s Irgúnem. Bratovražedný střet o zbraně si vyžádal 19 izraelských životů.

Nastal však čas dát zájmy komunity před partyzány a Irgún, stejně jako Palmach, Haganah a další organizace obrany židovského lidu v Palestině, věděli, jak to udělat, aby spolupracovali jako vojenské síly během války za nezávislost v roce 1948, dokonce překonali incident Altalena.

Irgún přestal být tajnou organizací, která se se zbraněmi a uniformami chovala jako skutečná izraelská armáda a útočila na arabské pozice a účast na dobytí vesnic a pokračování v obraně židovských komunit založených v Palestině a kteří byli terči útoků Arabové.

Ve městě Yafo vojáci irgúnu dokonce otevřeně bojovali proti britským jednotkám.

Nakonec v květnu 1948 oznámil Menájem Beguín rozpuštění sil irgúnských a jeho integrace v novém Tsahalu, izraelské armádě. Byl to konec jedné éry a začátek druhé, i když oba by byly poznamenány bojem, který stále pokračuje.

Foto: Fotolia - Renzo Boschi

Témata v Irgún