Definice Alegorie jeskyně

Z alegorie jeskyně, v Rezervovat VII Republiky, Platón vysvětluje dualistické rozdělení světa na rozumný a srozumitelný. Alegorie líčí situaci skupiny mužů uvězněných v jeskyni, jejíž jediný východ a zdroj světla se nachází za nimi. Nemohou se otočit, protože jsou připoutaní, takže jejich jedinou šancí je pozorovat stíny bytostí, které procházejí vnějškem, promítané před ně, na zeď naproti Výstup.

Jeskyně je zobrazením světa doxa, tedy, jak jsme již zmínili, světa, kde si vězni konstruují své názory podle rozumného zdání, falešných kopií. Venku, totiž ve světě Idejí, existují skutečné a pravé bytosti.

Příběh pokračuje případem jednoho z mužů, který je propuštěn a s námahou a bolestí stoupá do vnějšího světa, kde si postupně zvyká vídat

postavy přímo. Popsaný proces je ve skutečnosti postupným vzestupem k poznání. Nakonec je tentýž muž nucen znovu sestoupit do jeskyně se stejným utrpením, jaké trpěl, když ji opouštěl. Východní hnutí je to z dialektika vzestupně-sestupně, který Platón navrhuje jako způsob poznání pravdy. Po návratu se mu jeho bývalí kolegové vysmívají a trestají.

Platón tvrdí, že je to muž, který stoupá, tedy moudrý muž, který zná Ideje, ten, kdo musí vládnout polis. V tomto smyslu vidíme, že podle filozofa existuje úzký vztah mezi věděním, etikou a politika.

Principy platónské metafyziky

The metafyzika Platónský — to je, obecně řečeno, vysvětlení toho, co je bytí — se vyznačuje tím, že je dualistickou metafyzikou. Platón bere jako výchozí bod Parmenidovy postuláty o stavu bytí a jednoznačnosti idejí. Svět lze tedy rozdělit na dvě oblasti: svět srozumitelný a svět rozumný. Srozumitelný svět je světem bytí, esencí, skutečnosti. V něm jsou Ideje, které se skládají z archetypů všeho, co existuje. Tento svět se vyznačuje tím, že je univerzální, dokonalý, jedinečný, nezbytný, objektivní, neměnný, nadčasový, bezprostorový a jeho existence je nezávislá na našem myslel.

Naopak, rozumný svět není nic jiného než vzhled. Je to svět charakterizovaný zvláštním, nedokonalým, mnohonásobným, nahodilým, individuálním nebo subjektivní, proměnlivé, časoprostorové a na rozdíl od inteligibilního světa je závislé na myslel.

Tímto způsobem jsou vlastnosti obou oblastí opačné. Mezi těmito dvěma světy však existuje vztah, pokud jsou podobné. Smyslový svět se podílí na srozumitelném světě, zatímco rozumné věci jsou v Idejích prostřednictvím vztahu podobnosti. Tak například singulární předměty, které vnímáme smysly, jsou jejich degradovanými kopiemi archetypy, esence, nalezené ve světě idejí, ke kterým přistupujeme prostřednictvím důvod. Ideje jsou dále uspořádány vzestupně, podle stupně jejich entity, přičemž ideou dobra je ta s největší entitou a později nejvyšší myšlenkou.

Gnozeologický aspekt

Platónská gnoseologie zakládá dva způsoby poznání: na jedné straně pole doxa, tj. mínění—, předpokládá poznání prostřednictvím smyslů, proto je částečné a nedokonalý; zatímco pole epistémy – legitimního poznání – je přístupné pouze rozumem a dává vzniknout univerzálnímu a pravdivému poznání, poznání idejí. Metoda, která vede z jedné roviny do druhé při hledání pravdy, je vzestupně-sestupná dialektika.

V tomto smyslu je platónská gnoseologie úzce spjata s její metafyzikou, a to tak, že existuje a hierarchie ontologicko-epistemologické od nejvyšších Idejí až po jejich rozumné kopie, ontologicky degradované.

Bibliografie

PLATÓN, República, Kniha VII, Ed. Gredos, Madrid 1992 (Překlad C. Eggers Lan).

Témata v Alegorii jeskyně