Definice skrytých titulků a konvenčních titulků

Indira Ahmed Fernandezová | Jan. 2022
Bakalář hispánských dopisů

Dějiny

Nepovinný systém titulků se objevil ve Spojených státech v 70. letech 20. století s cílem přenášet další informace prostřednictvím televize. Ohlas komunity neslyšících na tento fenomén byl velmi nadšený a jeho používání se postupně rozšířilo do všech vizuálních médií. Přestože jeho využití není masivní ani absolutní, jeho význam vedl k jeho přítomnosti téměř ve všech médiích včetně mobilních aplikací. V několika zemích je povinné zahrnout dekodér, který umožňuje jeho přenos design z televizí.

Na rozdíl od konvenčních titulků se skryté titulky snaží jít za hranice lingvistiky, protože vyjadřují zvukové prvky a události, které se odehrávají za hranicemi dialog. Tyto prvky mohou být často přehlíženy v vnímání lidí s slabost sluchové, protože jde o zvukové emise, které se někdy vyskytují mimo vizuální záběr.

Například: Kamera zaostří na dva lidi, kteří spolu konverzují, ale hluk v pozadí naznačuje, že někdo rozbil okno v blízkém prostoru. Tato událost není zachycena na plátně a kromě tělesné reakce protagonistů příběhu ji naznačí i zvuk rozbíjení skla. scéna.

Funkční

Volitelné titulky pro neslyšící nebo nedoslýchavé se zasílají přes řádek 21 rámy v systémech NTSC, analogové televizi. V digitální televizi je to běžnější Formát univerzální verze SMPTE-334-1, schopná přijmout DTVCC (Digital Television Closed Caption) a další elektronické datové systémy ve VANC (pomocí vertikálních paketů) s ohledem na signály SDI a HD-SDI.

Jedním z nejzajímavějších aspektů přenosu tohoto systému je, že když dojde k dialogu, parlament se nachází v obrazovky pod osobou, která to říká, tímto způsobem bude méně zmatků v tom, kdo je zapojen a do čeho okamžik. I přes existenci univerzální formy má každý region své kódy, se kterými se komunita ztotožní.

Existují dva způsoby, jak to udělat. Lze je použít jak pro živé vysílání, tak pro záznam vysílání. Ve druhém případě je to jednodušší, protože se přepisují všechny informace, které jsou připraveny a zaznamenány pro okamžik, ve kterém chcete obsah vidět. Tímto způsobem fungují i ​​konvenční titulky.

V živém vysílání je věc trochu komplikovaná, protože se používá nějaký systém rozpoznávání hlasu, na kterém je text produkoval a přenášel. Slabou stránkou těchto programů je strojové učení, protože je nezbytné vytvořit hlasové modely pro každý z nich tlumočníka, který musí texty nahlas opakovat s cílem lépe porozumět intonaci stroje popř řečové vlastnosti. To bude znamenat, že při současném diktování pro živý přenos bude generováno méně chyb a informace mohou být přijímány optimálním způsobem.

další funkce

Přestože hlavní funkcí skrytých titulků je přinášet většinu audiovizuálních informací neslyšícím nebo nedoslýchavým lidem, byly v aplikace tohoto systému.

Tato modalita se také používá ve velmi hlučném prostředí (jako jsou letiště) nebo v místech, kde je nutné zachovat ticho (jako jsou některá křídla nemocnic). To zajišťuje úplný příjem informací, které jsou určeny k přenosu.

Stejně tak se úspěšně používá v učení se cizích jazyků (nebo v tomto případě jazyka videa), protože text a výslovnost máte ve stejném balíčku. V tomto smyslu je také důležité mít na paměti, že to pomůže pochopit určité idiomy nebo o kterých mluvíte konkrétní místa, protože bude obecně lexikograficky přizpůsoben režimu země nebo regionu, kde se nachází zaměstnat.

Bibliografie

Komise pro audiovizuální umění: O skrytých titulcích a zvukovém popisu.

Santa, R.: Co byste měli vědět o skrytých titulcích.