10 Příklady dramatického textu

A dramatický text Je to spis, jehož zpracování má za cíl být zastoupeno v a hrát si. Liší se od ostatních typy textů jehož koncepce je určena ke čtení a nikoli k výkladu. Například: Romeo a Julieod Williama Shakespeara.

Tento typ textu představuje konflikty postav, které jsou inscenovány pomocí dialogů, jejichž prostřednictvím jsou akce prováděny před publikem. Mohou být psány v próze nebo ve verších a prostor funguje jako jejich strukturující princip. Vedle příběh Přesto lyrika, dramatický text tvoří jeden ze tří literární žánry typická klasika.

Dramatické texty mají obvykle dvě roviny:

• hlavní text. Skládá se z dialogů, monologů a vedlejších textů. The dialogy mezi postavami jsou hlavním médiem, ve kterém se akce odehrává. The monology Jsou osamělou řečí, kterou pronesla postava, aby reflektovala a vyjádřila své pocity. Stranou jsou stručné komentáře postav, které nejsou určeny žádnému z jejich partnerů, ale jim samotným, a tedy i divákům. Vyjadřují především nálady a tělesné postoje.
• sekundární text
  instagram story viewer
  . Skládá se z řady anotací, vysvětlení a indikací souvisejících s inscenací hlášených akcí. Tento typ rozměry Říká se tomu didascalia. Existují obecné a zvláštní rozměry. První označují místo akce, čas, scenérii, vnější vzhled postavy (oblečení, fyzický vzhled), pohyby postav, zvukové efekty a Blesk. Zobrazují se kurzívou a bez závorek. Ty druhé mohou naznačovat intonaci, gesto, pohyb a mimiku, které postava musí předvést, a jsou proloženy dialogem. Zobrazují se kurzívou a mezi nimi závorka.

• Viz také: Drama

Charakteristika dramatického textu

• Struktura. Nejsem rozdělený na Úvod, uzel a výsledek, jako většina z Narativní texty. Mají silný vztah k dialektice, zatímco konflikty v dramatických textech postupují ve výměně otázek a odpovědí až k řešení.
• zářiče. Zahrnuje tři různé typy vydavatelů: dramatika, herce a režiséra.
• kódy. Neobsahuje vypravěče ani popisy, ale fakta představují postoje, gesta, dialogy a monology, které postavy udržují. V dramatickém textu koexistuje verbální kód (slovo), neverbální (scénografie, líčení, světla, zvuk) a paraverbální (intonace, pauzy, důraz).
• dialogy. Má jiný styl dialogu než vyprávění, protože jméno každé postavy se vždy píše před parlamentem. Dialogy musí být syntetické, přímé a situační; musí ukázat charakter postavy a také pokročit v dramatické akci.
• Postavy. Uvádí jména postav na začátku scény, která jsou obecně v pořadí vzhledu. V tomto bodě je obvykle uvedeno více informací, jako je věk, sociální postavení, vztah k jiným postavám atd.
• strany. Dělí se na akty, obrazy, scény; na rozdíl od narativních textů, které jsou obvykle rozděleny do kapitol.
• Cíl. Jeho účelem je prezentace jeho obsahu před veřejností.

typy dramatického textu

Existují tři podžánry dramatického textu par excellence: drama, tragédie a komedie.

• drama nebo tragikomedie. Skládá se z kombinace prvků tragédie a komedie, jde tedy o hybridní dramatický text, který obnovuje velká dramatická témata, ale je podaný lehčím způsobem, realistický a zábavnou formou.
• Tragédie. Představují postavy s hlubokými konflikty souvisejícími s velkými tématy lidstva, jako je např milovat, čest, smrt, pomsta. Snaží se vyvolat na příjemce katarzní účinek tím, že odhaluje události s katastrofálním koncem.
• Komedie. Soustředí se na vtipné všední příběhy, jejichž konflikty jsou podané s humorem, nadsázkou až výsměchem. Veřejnost se snadno ztotožní s postavami komedie a konec je pro všechny vždy pozitivní.
  

dramatické textové ukázky

1. fragment z král Oidipus (429 před naším letopočtem C.), Sofokla.

REFRÉN.- Nemyslím si, že mluví o nikom jiném, kromě toho, kterého jste se snažili vidět, než jste ho přiměli přijít z pole. Ale tady je Jocasta, která by to mohla říct lépe.
OEDIPUS.- Ženo, znáte toho, kterého jsme vám chtěli před chvílí představit? Je to on, na koho odkazuje?
YOCASTA.- A co řekl o náhodné osobě? Nevšímejte si toho, nechcete si zbytečně pamatovat, co řekl.
OEDIPUS.- Bylo by nemožné, abych neodhalil svůj původ s takovými náznaky.
JOCASTA.- Ne, pro bohy! Pokud vás něco znepokojuje ve vašem vlastním životě, nezkoumejte to. Stačí, že se trápím.
OEDIPUS.- Uklidni se, protože i kdybych se ukázal být otrokem, synem otrokyně po tři generace, nebudeš vypadat hanebně.
YOCASTA.- Přesto mě poslouchej, prosím tě. Nedělej to.
OEDIPUS.- Nemohl bych tě poslechnout, kdybych to jasně nezjistil.
YOCASTA.- Dobře vím, co je pro tebe nejlepší, mluvím.
OEDIPUS.- No, to nejlepší pro mě mě trápí už dlouho.
JOCASTA.- Ach ubožáku! Kéž nikdy nezjistíš, kdo jsi!
OEDIPUS Přivede mi sem někdo pastýře? Nechte tuto vyhřívat se v její mocné linii.
YOCASTA.- Ach, ach, smůla, protože to je jediná věc, kterou vám mohu říkat a odteď už nikdy nic jiného!

(Jocasta, viditelně otřesená, vstupuje do paláce.)

1. Scéna V vesničky (1603), William Shakespeare.

HAMLET sám.

HAMLET. Oh! Kdyby tato příliš pevná masa masa mohla změknout a zlikvidovat, rozpuštěná ve sprškách slz! Nebo Všemohoucí neobrátí dělo proti svému vrahovi! Ach! Bůh! Ach! Můj bože! Jak unavený ze všeho, považuji slasti světa za otravné, mdlé a marné! Nic, nic od toho nechci, je to neobdělané a hrubé pole, které jen oplývá hrubým a hořkým ovocem. Že se to stalo dva měsíce po jeho smrti! Ne, tolik ne, ještě ne dva měsíce. Ten vynikající král, který k němu byl přirovnáván jako k Satyrovi, Hyperion; tak milující svou matku, že ani nebeský vzduch nedovolil dosáhnout její tváře odvážné. Ach! Nebe a země! Proč si uchovávám paměť? Ona, která mu projevovala takovou lásku, jako by jeho touhy přerostly v držení. A přesto za měsíc... Ach! Nechci na to myslet. Křehkost! Máte ženské jméno! Během krátkého měsíce a ještě před rozbitím bot, s nimiž se podobně jako Niobe koupala v slzách, doprovázela tělo mého smutného otce... Ano, ona sama. Nebesa! Divoké zvíře, neschopné rozumu a řeči, by projevilo trvalejší smutek. Nakonec se provdala za mého strýce, bratra mého otce; ale já nejsem jako Herkules o nic víc jako on. Za měsíc... její oči stále rudé zrádným pláčem, byla vdaná. Ach! Kriminální spěch! Jít obsadit incestní postel s takovou pílí! Ani to není dobré, ani to nemůže dobře produkovat. Ale roztrhej se na kusy, mé srdce, protože můj jazyk musí být potlačený.

1. Fragment tabulky II Krvavá svatba (1931), Federico Garcia Lorca.
   

(Vstupují do dítěte. Zadejte LEONARDO.)

LEONARDO.- A dítě?
ŽENA.- Usnul.
LEONARDO.- Včerejšek nebyl dobrý. V noci plakal.
ŽENA.- (Šťastná.) Dnes je jako jiřina. a ty? Šel jsi do domu podkováře?
LEONARDO.- Odtud pocházím. budete věřit? Nové boty nazouvám koni už více než dva měsíce a vždy spadnou. Zřejmě je vyrval kameny.
ŽENA.- A nepoužíváš to moc?
LEONARDO.- Ne. Já to skoro nepoužívám.
ŽENA.- Včera mi sousedé řekli, že tě viděli na okraji plání.
LEONARDO.- Kdo to řekl?
ŽENA.- Ženy, které sbírají kapary. Mimochodem, byl jsem překvapen. TOS byl ty?
LEONARDO.- Ne. Co jsem tam v té suché zemi chtěl dělat?
ŽENA.- To jsem řekl. Ale kůň se potil.
LEONARDO.- Viděl jsi ho?
ŽENA.- Ne. Moje matka.
LEONARDO.- Je s dítětem?
ŽENA.- Ano. (…)
LEONARDO.- (Vstává.) Jdu za ním.
ŽENA.- Pozor, spí.
TCHÝNĚ.- (Jde ven.) Ale kdo ty dostihy dává koni? Je tam dole, natažený, oči má vyvalené, jako by přišel z konce světa.
LEONARDO.- (kysele.) Já.
TCHÝNĚ.- Promiňte; tvoje je.
ŽENA.- (Plachý.) Byl u měřičů pšenice.
TCHÝNĚ.- Pro mě ať to praskne. (Sedí.) 

(Pauza.)

1. fragment z Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1962) od Edwarda Albeeho.

Jorge: Ta příležitost se nabízí jednou za měsíc, Marto. Jsem na to zvyklá. Jednou za měsíc se objeví Marta, ta nepochopená, sladká holčička, holčička, která pod pohlazením znovu kvete a já tomu věřil víckrát, než si chci pamatovat, proč ne; Chci si myslet, že jsem idiot. Ale teď ti nevěřím... prostě ti nevěřím. Teď už neexistuje žádná možnost, že bychom mohli zažít minutu štěstí... my dva spolu.
Marta (agresivní): Možná máš pravdu, drahá. Mezi vámi a mnou není žádná možnost... protože vy nejste nic! PÁNI! Jaro vypuklo dnes večer na tátově párty! (S intenzivním opovržením, ale i s hořkostí). Seděl jsem tam... díval jsem se na tebe... pak jsem se podíval na muže kolem tebe... mladší... muže, ze kterých se něco stane. Podíval jsem se na tebe a najednou jsem zjistil, že už neexistuješ. V tu chvíli prasklo jaro! (Konečně se zlomilo! A teď to budu křičet ze čtyř větrů, budu to výt a je mi jedno, co děláš. A způsobím skandál, jaký jste ještě neviděli.
Jorge (velmi klidný): Miluji tu hru. Začněte a uvidíte, jak zabiju bod.
Marta (s nadějí): Je to výzva, Jorge?
Jorge: Je to výzva, Marto.
NKC – ŽV: Prohraješ, drahoušku.
Jorge: Buď opatrná, Marto... roztrhám tě.
NKC – ŽV: Na to nejsi dost chlap...chybí ti kuráž.
Jorge: Válka na život a na smrt?
Marta: K smrti.

(Je ticho. Oba vypadají uvolněně a nadšeně.)

1. Fragment z epizody 1 Calderon (1973), Pier Paolo Pasolini.

ROSAURA: Ty závěsy na oknech! Jaké úžasné věci! O takových závěsech lze jen snít!
Jsem jim cizí: jejich cena
Není to v mých vzpomínkách – ani v mých zvycích – 
Není to ani zdaleka v mých možnostech!
A tenhle koberec, tahle podlaha!
Tohle všechno mi nepřísluší, protože to nevím 
ani bohatství, ani to, co se k němu váže.
HVĚZDA: -Rosauro, zkus mi teď pomoct: ve svém rozumu
něco se zlomilo a bohužel to začíná
zlomit i v mém. Toto naše duo je absurdní.
Zkuste se soustředit... Co se vám dnes v noci zdálo?
ROSAURA: Nic se mi nesnilo, protože TOHLE je sen.
ESTRELLA: Ale protože vím, že to není sen,
neboť jsem tvá sestra a žila jsem
vaše realita se mnou, je nutné, abyste se alespoň pokusili,
předpokládejme na základě hypotézy, že to není sen.
Pojďme simulovat hru.
ROSAURA: Jakou hru?
HVĚZDA: Předstírejme, že tuto postel ve skutečnosti nepoznáváte,
ve kterém jsi se dnes ráno probudil,
ani já, tvá sestra, ani tento dům jsme nezavolali rodinu,
Vtipně, Zimní palác a všechno ostatní…
ROSAURA: -A pak?
HVĚZDA: Předstírejte a pak předstírejte, že nic nevíte
světa, kde jste se dnes ráno probudili a žili;
a budu předstírat, že ti musím vysvětlit, jak se věci mají...
ROSAURA: -A za jakým účelem to všechno?
HVĚZDA: Protože vás nikdo nikdy nezachrání (…)!

1. Fragment prvního dějství Jettatore! (1904), od Gregoryho de Laferrere.
   

jednat jako první

Elegantní pokoj. Stůl uprostřed s časopisy a novinami. Krb nebo klavír na fóru vlevo. Pohovka nad fórem vpravo. rozsvícený lustr

Jo

CARLOS. -No tak, Lucia... jednou provždy. Ano nebo ne?
LUCIE. -Jen se nemůžu rozhodnout, Carlosi. A jestli jsem známý?
CARLOS. –Nebuď hloupý... S čím se můžeš svěřit? Vše je otázkou okamžiku.
LUCIE. "Kdyby nás odhalili!"
CARLOS. – Ale na to nemyslete... To není možné. Ujišťuji vás, že nás neodhalí. Proč si vždy představovat to nejhorší? Všechno mám připravené. Enrique bude čekat na rohu...
LUCIE. –Necítím se na to, Carlosi… bojím se…
CARLOS. „No, vidím, že se o mě vůbec nezajímáš.
LUCIE. -To neříkej. Víš, že to není pravda.
CARLOS. "Nicméně existuje důkaz.
LUCIE. –Pokud nemohu milovat nikoho jiného než tebe. Jako byste nevěděli! (…)
CARLOS. „No tak, Lucia, nebuď holka. Hledáte výmluvy, jak klamat sami sebe. Zdá se to neuvěřitelné, ženská! (Jsou cítit kroky.)
LUCIE. "Tady jde mami. (Uteče doleva.)

1. Scéna IV Dům pro panenky (1879), od Henrika Ibsena.

scéna IV 

ELENA (Vchází): Promiňte, madam... Je tu jeden pán, který chce mluvit s právníkem...
NORA: Myslíte ředitele banky.
ELENA: Ano, paní, řediteli; ale protože je tam doktor..., tak jsem nevěděl...
KROGSTAD (představuje se): To jsem já, madam. (Helena odejde. Cristina se otřese, je vyrušena a otočí se k oknu.)
NORA (jde k němu, zmatená a tichým hlasem): Ty? Co se děje? Co chceš říct mému manželovi?
KROGSTAD: Chtěl bych s vámi mluvit o záležitostech týkajících se banky. Mám tam malou práci a slyšel jsem, že váš manžel bude náš šéf… 
NORA: Je to pravda.
KROGSTAD: Na obchodních záležitostech, madam, nic víc než to.
NORA: Tak si dejte tu práci a jděte do kanceláře. (Lhostejně ho pozdraví, zavře dveře do chodby a pak jde ke krbu.)

1. Fragment prvního dějství Je důležité být nazýván Ernesto (1895) od Oscara Wilda.

GRESFORD.- (Přejde k pohovce a klečí na ní.) Dobře; A co v něm konkrétně najdete? Budou všechny tety velké? Jsou tam i malé... Uvědomíš si, že všechny tety musí být jako ty tvoje. Je to hloupé! Pojď, laskavě mi vrať moje pouzdro na cigarety! (Pronásleduje ARCHIBALDA přes místnost.) 
ARCHIBALDO.- Ano. Ale proč tě tady tvoje teta nazývá svým strýčkem? "Pamatuji na malou Cecilii, se vší její láskou, na jejího drahého strýce Juana." Chápu, že tetě nic nebrání být malá; ale pro tetu, ať je jakkoli velká, říkat svému vlastnímu synovci strýc je pro mě nesrozumitelné. Také se nejmenujete Juan, ale Ernesto.
GRESFORD Ne, pane; nejmenuji se Ernesto; Jmenuji se Juan.
ARCHIBALDO.- Vždycky jsi mi říkal, že se jmenuješ Ernesto. Všem jsem tě představil jako Ernesta. Odpovídáte na jméno Ernesto. Je naprosto absurdní, že popíráte, že si říkáte Ernesto. Je to na vašich kartách. (Vyndá jednu z tašky.) "ERNESTO GRESFORD, Albany, 4." Nechám si to jako důkaz, že se jmenuješ Ernesto, jestli se mi to někdy pokusíš popřít, Susana nebo kdokoli jiný. (Vloží kartu do kapsy.) 
GRESFORD. – No, cokoli; Jmenuji se Ernesto v Londýně a Juan na venkově; a to pouzdro na cigarety mi dali na venkově. Už jste spokojeni?

1. fragment z jednat beze slov (1956) od Samuela Becketta.

CHARAKTER:
Muž. Obvyklé gesto: složte a rozložte kapesník.

SCÉNA:
Poušť. Oslnivé osvětlení.

AKCE:
Vyhozený klopýtnutí z pravého rámu, muž klopýtá, padá, okamžitě vstává, čistí se, přemýšlí.
Píšťalkový signál pravý rám.
Přemýšlejte, vystupte doprava.
Vzápětí je vržen zpět na jeviště, klopýtá, padá, hned vstává, čistí se, přemýšlí.
Píšťalka úder levého rámu.
Přemýšlejte, vystupte doleva.
Vzápětí je vržen zpět na jeviště, klopýtá, padá, hned vstává, čistí se, přemýšlí.
Píšťalka úder levého rámu.
Přemýšlí, jde k levému rámu, zastaví se, než ho dosáhne, vrhne se zpět, klopýtá, padá, hned vstává, čistí se, přemýšlí.
Z křídel slétne stromeček, usadí se. Jen větev tři metry nad zemí a na špičce tenký trs palem, který vrhá mírný stín.
Přemýšlej dál. Píšťalka vyhodit do povětří.
Otočí se, vidí strom, přemýšlí, jde ke stromu, sedí ve stínu, dívá se na své ruce.
Z křídel slezou krejčovské nůžky, zastaví se před stromem metr od země.
Dál se dívá na své ruce.
Píšťalka vyhodit do povětří. (…)

1. Fragment čtvrté scény Tramvaj jménem Touha (1948) od Tennessee Williamse.

BLANCHE (přejde na opěradlo židle a pak přistoupí ke Stelle): -To, o čem mluvíš, je brutální touha... prostě... Kéž by... jméno té drnčící tramvaje, která hlučně projíždí čtvrtí, jednou z úzkých uliček a pak další...
STELLA: Nikdy jsi v něm necestoval?
BLANCHE: -Ta tramvaj mě sem přivezla... Kde jsem zbytečná a kde se stydím být.
STELLA (udělá krok doleva): Takže... nezdá se vám, že vaše nadřazenost je trochu mimo?
BLANCHE (následuje ji a zastavuje ji, nutí ji otočit): -Nejsem a ani se necítím nadřazená, Stello. Věř mi. Nic takového neexistuje! To se pouze stává. Vidím takové věci. S mužem, jako je Stanley, můžeš jít ven... jednou... dvakrát... třikrát, když máš ďábla v těle. Ale... Žijte s ním! Mít s ním dítě!
STELLA: -Řekla jsem ti, že se mi to líbí.
BLANCHE (udělá krok doprava): Tak se o tebe třesu! Jednoduše… třesu se pro vás!
STELLA (přejde do křesla, posadí se a položí lahvičku s lakem na dosah na nábytek): -Nemohu ti pomoci, když se budeš třást! (Pauza. Je slyšet hvizd a řev blížícího se vlaku.)

Interaktivní cvičení k procvičení

Postupujte s:

• dramatické básně
• krátké hry
• Synopse Hamleta
• Narativní text

Reference

• Roman Calvo, N. (2003). Číst dramatický text. Od textu až po inscenaci. Mexico D.F., Editorial Pax Mexico.
• "dramatický text" v Wikipedie.
• "dramatický text" v EcuRed.