Příklad scénáře rozhlasové telenovely

The rozhlasový román Je to jeden z prvních rozhlasových žánrů, který měl u veřejnosti velké kořeny a který spočívá v dramatizaci literárního díla nebo divadelní, dramatizované a podporované intervencí vypravěče a zvukových efektů, aby bylo dosaženo účinku uvedení posluchače do zápletky problém.
Liší se od rozhlasového dramatu, ve kterém v tomto žánru existuje kompletní dílo najednou; místo toho v rozhlasová telenovela, dramatizace se odehrává v několika epizodách, s různou dobou trvání a která se může pohybovat od několika kapitol po více než sto.
Příklad důležitosti a významu rozhlasová telenovela, byl přenos adaptace románu H.G. Wells: „Válka světů.“ V roce 1938 byl upraven a vyprávěn Orsonem Wellesem, který změnil město Londýn, citovaný v románu Za místo ve státě New Jersey ve Spojených státech. Kvůli formě vysílání to mezi obyvatelstvem, které poslouchalo vysílání, vyvolalo stav paniky. Orson Welles se veřejně omluvil. Méně známé je, že o jedenáct let později, v roce 1949, se to samé stalo ve městě Quito v Ekvádoru; stav paniky a následné nespokojenosti, který způsobil, že mnoho lidí zaútočilo na zařízení rozhlasové stanice a na dva roky ji deaktivovalo.

A Rozhlasový scénář je to podobné divadelnímu scénáři; Pouze v tomto jsou místo označení některých posunů indikovány zvukové efekty. Vypravěči je navíc poskytnut velmi důležitý zásah.
Příklad adaptace pro rozhlasovou telenovelu z odstavce „The Ingenious Hidalgo Don Quijote de la Mancha“:
Původní text:
"Mnohokrát soupeřil s knězem svého místa (což byl učený muž, který absolvoval Sigüenzu), což byl lepší gentleman, Palmerín z Anglie nebo Amadís de Gaula; ale mistr Nicolás, holič ze stejného města, řekl, že nikdo z nich nepřišel k rytíři Febo, a že pokud vůbec Můžete ho srovnat, byl to Don Galaor, bratr Amadís de Gaula, protože měl velmi dobře zabezpečený stav všechno; že nebyl vybíravý gentleman, ani nebyl tak kňouravý jako jeho bratr, a že pokud jde o statečnost, nebyl pozadu. “
Scénář rozhlasové telenovely:
Vypravěč: „Mnohokrát soutěžil s místním knězem a s kadeřníkem Maese Nicolásem o to, kdo byl nejlepším gentlemanem“
(Na stole jsou zvuky nádobí a sklenic)
Don Quijote: „A vy, pane Cura, kteří jste velmi naučení, kdo si myslíte, že byl lepší rytíř, Palmerín z Anglie nebo Amadís de Gaula?“
Kněz: Je pravda, Done Alonso, že jsem absolventem Sigüenzy a ze svých jezdeckých studií věřím, že Amadís ...
(Ozve se zaklepání na sklenici a Barber ji přeruší.)
Mistr Nicolás: No, domnívám se, že žádný z rytířů, o kterých mluvíte, nedosáhne velikosti rytíře Phoebuse, a kdyby náhodou Některé s ním lze přirovnat, nebude to nic menšího než Don Galaor, bratr Amadís, protože tento Don Galaor měl velmi dobré podmínky všechno; Kromě toho nebyl vybíravý gentleman, ani nebyl tak kňouravý jako Amadís, který, pokud jde o statečnost, nebyl pozadu. “
(Konverzace pokračuje šeptem, zatímco vypravěč mluví).