Příklad básní s Anaforou

Anafora je rétorická postava, ve které jedno nebo více slov se opakuje na začátku verše nebo fráze, která tvoří báseň. Pamatujme, že rétorické postavy jsou literární prostředky, jejichž účelem je estetické využití jazyka. Anafory jsou navíc postavy dikce, které jsou založeny na změně syntaxe vět.

V případě anafor je jeho účel vytvářet zvuk a rytmus, jakož i zdůrazněte slova které se opakují, aby se v básni vytvořil určitý význam. Tato slova, která se opakují, vygenerují v tomto termínu důraznější význam a účinek se liší od účinku, který by se vygeneroval, kdyby došlo ke změně frází.

Například:

Ó, má lásko! Jak jsi ublížil v duši.
¡Ó, má lásko Jak mi chybí váš příjezd.
Ó, má lásko!Nevím, co budu dělat bez tvého pohledu

Vysokýjejich iluze letěly k otevření nových hranic,
vysoký jeho zapomnění prošlo tvou duší,
vysoký ztratil se mezi horskými pásmy,
vysoký nechal dech na naše zaslepené myšlenky.

Jak vidíme, anafora vždy umístěny na začátku veršů nebo frází. Naopak, existuje další postava zvaná epifóra, která také sestává z opakování slov, ale ta jsou umístěna na konci každého verše.

10 příkladů básní s anaforou:

Anafora je v každém z následujících příkladů zvýrazněna tučně:

1. Definice love Francisco de Quevedo

to je hořící led, je to zmrzlý oheň,
to je rána, která bolí a kterou nelze cítit,
to je vysněný dobrý, špatný dárek,
to je velmi únavná krátká přestávka.

to je dohled, který nám dává péči,
A zbabělec se jménem odvážného,
A chodit sám mezi lidmi,
A milovat jen proto, abych byl milován.

Je to uvězněná svoboda
který trvá do posledního záchvatu;
nemoc, která roste, pokud je vyléčena.

Toto je dítě Lásky, toto je jeho propast.
Podívejte se, jaké přátelství bude mít s ničím
ten, kdo je ve všem v rozporu se sebou.

1. Moje láska

Moje láska, nebe sedělo na tvůj pohled,
Moje láska, vlny vesmíru se rodí ve vašich ústech,
Moje láska, máte ve svých žácích nejklidnější slunce.

Pláče má duše pro útěk života, který zůstal ve tvých rukou,
Pláčou mé větve pro zeleň tvých zvadlých listů,
Pláče rána v tichu na rozloučenou,
Pláče noc pro dech,
Pláčou ruce, které nevědí, co vzít.

Lásko moje, budeš oblohou, která čistí mé temné vzpomínky,
Budeš oheň, který je vyvolán v nejsmutnějších nocích,
Budeš ve dne mé štěstí a v noci mé trápení,
Budeš trasy, které označují mapu mé vnitřní cesty

1. Rým XXXVII autor: Gustavo Adolfo Bécquer

Před tebou zemřu; skrytý
už v útrobách
železo, které nosím, s nímž ti otevřel ruku
široká smrtelná rána.
Před tebou zemřu; a můj duch,
v jeho houževnatém úsilí,
bude sedět před branami smrti,
čeká tam na tebe
S hodinami dny, s dny
roky budou létat,
a na ty dveře na konec zaklepete ...
Kdo přestane volat?
Aby vaše vina a vaše kořist
Země udrží
umýt tě ve vlnách smrti
jako v jiném Jordánu;
tam, kde šelest života
chvění k smrti jde,
jako vlna, která přichází na pláž
mlčky vyprší;
tam, kde hrobka, která se zavírá
otevřít věčnost,
všechno, o čem jsme my dva mlčeli,
tam o tom musíme mluvit.

1. Víš?

¿Víš co je za myšlenkou,
Jak pomalu mizí ve ztracených generacích?

¿Víš co se skrývá za ztracenou slzou,
že jako proud filtruje Zemi, aby znovu ožil?

¿Víš co je za skrytými myšlenkami
pod víčky malého dítěte?

¿Víš co existuje na konci vesmíru, v rohu
každého z posledních lapajících po dechu na světě?

¿Víš jak vstoupit na vrak vteřiny
kdo už nikdy nemůže být přítomen?

1. Ovčí fontána (fragment) od Lope de Vega

Známky úderů
Nevidíš to tady a krev?
¿Vy jste vznešení muži?
¿Vy rodiče a příbuzní?
¿Vy, které se nerozbijí
vnitřnosti bolesti,
vidět mě v tolika bolestech?
Jste ovce, říká se to tak dobře
od muže Fuenteovejuna.
Dej mi nějaké zbraně
no ty jsi kameny, no ty jsi bronzy,
no ty jsi jaspis, no ty jsi tygři ...

1. Už líbající křišťálově čisté ruce autor: Góngora

Již líbání křišťálově čistých rukou,
již uzlí mě na obyčejný bílý krk,
již roztáhl po něm ty vlasy
jakou lásku čerpal ze zlata svých dolů,
již vloupání do těch jemných perel
sladká slova tisíc bez zásluh,
již z každého krásného rtu
fialové růže bez strachu z trní,
bylo to, jasné jasné zákeřné slunce,
když tvé světlo bolí mé oči
zabilo to mou slávu a moje štěstí došlo.
Pokud obloha není o nic méně mocná,
protože ti nedělají víc mrzutosti,
Sakra, jako tvůj syn, dá ti smrt.

1. nechci autor: Ángela Figuera Aymerich

nechci
co polibky jsou vypláceny
ani krev je obvazována
ani vánek je koupen
ani nechte svůj dech pronajmout.
nechci
nechte pšenici hořet a chléb šetřit.
nechci
tady je zima v domech,
tady je strach v ulicích,
tady je hněv v očích.
nechci
co v rty obklopují lži
co v pokladny jsou zamčené miliony,
co v vězení je zamčené k těm dobrým.
nechci
co rolník pracuje bez vody
co námořník naviguje bez kompasu,
co v továrně nejsou žádné lilie,
co v dole nevidím úsvit,
co ve škole se učitelka nesmála.
nechci
co matky nemají parfémy,
co dívky nemají lásky,
co rodiče nemají tabák,
co dej dětem krále
pletené košile a zápisníky.
nechci
co Země se rozpadá na kousky
co v moři jsou založeny panství,
co vlajky jsou mávány ve vzduchu
co na obleky jsou umístěny značky.
nechci
co průvod mého syna,
co matčiny děti
s puškou a se smrtí na rameni;
coNikdy pušky jsou vypalovány
coNikdy pušky jsou vyrobeny.
nechci
co pošli mi tak a tak a mengano,
co soused přes ulici mě slídil,
co dejte mi plakáty a známky
co Rozhodněte, co je poezie.
nechci láska v tajnosti,
plakat tajně
zpívat tajně.
nechci
zakryj mi ústa
když řeknu, že nechci ...

1. Nikdy

Nikdy Miloval jsem nikoho kromě tebe
Nikdy Očekával jsem od života víc než tvoje dny s mými,
Nikdy moje ruce budou vědět o dalším tajemství, které tvé nehnízdí,
Nikdy Otevřu své sny dalším krajinám, které váš život nemaloval,
Nikdy život tam bude stejný, pokud tam nejste.

1. Kempisovi autor: Amado Nervo

Je to už mnoho let Hledám pustinu
je to už mnoho let Žiju smutně
je to už mnoho let Je mi špatně,
A je to kvůli knize, kterou jste napsali!
Ach Kempisi, než jsem tě přečetl, miloval jsem ho
světlo, vegas, oceánské moře;
ale řekl jsi, že všechno končí,
že všechno umírá, že všechno je marné!
Předtím, poháněn mými chutěmi,
Políbil jsem rty, které zvou polibek,
blond copánky, velké oči,
Aniž by si pamatovali, že chřadnou!
Ale jak tvrdí vážní lékaři,
že ty, učiteli, citát a jméno,
ten muž prochází jako lodě,
jako mraky, jako stíny ...
Utekl jsem ze všech terénních léček,
žádná láska nedělá mou mysl šťastnou,
a s vaší knihou pod paží
Procházím černou nocí ...
Ó Kempis, Kempis, neplodná asketa,
bledý asketik, jak špatně jsi mi udělal!
¡Je to už mnoho let Je mi špatně,
a je to kvůli knize, kterou jste napsali!

1. Jsou oči, které vypadají, jsou oči, které sní Miguel de Unamuno

Existují oči dívají se, -existují oči, které sní,
existují oči, které oni volají, -existují oči, které čekají,
existují oči, které smích - příjemný smích,
existují oči, které pláčou - se slzami smutku,
někteří dovnitř - jiní ven.
Jsou jako květiny - že země roste.
Ale tvoje zelené oči, - moje věčná Teresa,
ti, kteří dělají - vaši ruku z trávy,
dívají se na mě, sní o mně, -volejí mi, čekají na mě,
Směju se směje - příjemně se směje,
pláčou se slzami v očích - se slzami smutku,
ze země uvnitř, -ze země mimo.
V tvých očíchNarodil jsem se, tvé oči mě stvořily,
Žiji v tvých očích - slunci mé sféry,
v tvých očích Umírám - můj dům a chodník,
tvé oči můj hrob, -tvé oči moje země.