Koncept v definici ABC

Souhláska je zvukem Jazyk orální, který se vytváří uzavřením nebo zúžením hlasového traktu při kontaktu s orgány spojenými s kloub způsobující slyšitelnou turbulenci. Jinými slovy, souhláska je typ text abecedy.

Slovo souhláska znamená v latině „znít společně“ a souvisí s myšlenkou, že souhlásky samy o sobě nemají zní samy, ale musí být vždy doprovázeny jednou nebo více samohláskami - jiným druhem písmen - které mají mít význam. To se děje přesněji ve španělském jazyce, protože v jiných jazycích existují slova, kterým chybí samohlásky.

Souhlásky španělského jazyka jsou: B, C, D, F, G, H, J, K, L, M, N, Ñ, P, Q, R, S, T, V, W, X, Y a Z.

Každá souhláska se vyznačuje rysy výrazné, které jej jako takové definují a které jsou typické pro každý jazyk na světě. Jsou to: způsob artikulace ( kritérium je podle toho, jak aktuální vzduch), bod artikulace (podle místa v ústním traktu, kde dochází k vzduchové překážce), způsob fonace (jak vibrace hlasivek), VOT (neboli „čas nástupu hlasu“, tj. doba zpoždění fonace), tahový mechanismus, délka a

platnost artikulační.

Ve výslovnosti souhlásek existují různé typy artikulace, které mohou být: labiální (bilabiální, ret-velar, labio-alveolární nebo labiodental), koronální (linguolabiální, mezizubní, zubní, alveolární, apikální, laminární, postalveolární, alveolo-palatální, retroflex), hřbetní (palatal, lip-palatal, velar, uvular, uvular-epiglottal), radikál (pharyngal, epiglottus-pharyngal, epiglottal) a glottal.

Kombinace souhlásek s samohláskami má za následek každé slovo od nejjednoduššího po nejsložitější, a tedy budova vět.

Témata v souhláse