Mercenary War

Ačkoli punské války byly konflikt nejznámější, kterého se Kartágo účastnilo, nebyl jediný; přesně na konci první punské války vypukl konflikt mezi Kartágem a žoldáky, které najal pro boj s Římem.

Takzvaná „Válka žoldáků“ byl konflikt, který nastal mezi lety 241 a 238 před naším letopočtem. C. která čelila na jedné straně Kartágu a řadě spojeneckých měst, proti žoldnéřským jednotkám a dalším městům severní Afriky.

Mělo by se pamatovat na to, že stejně jako všechny velké armády klasického starověku (včetně římské), měli v kartáginštině mnohem významnější zahraniční pomocné jednotky najaté jako žoldáci, dokonce více než mezi silami Římský.

Je také nutné vysvětlit, že Kartágo udržovalo svoji vojenskou sílu v rozkvětu komerce, což ji vedlo k tomu, že se stala velmi bohatým městem, s nímž mohla svým zaměstnancům dobře a včas platit.

Toto bohatství do značné míry zmizelo po porážce v první punské válce, protože kromě územních ztrát (a následně i majetku) městský stát Severní Afrika musela čelit velkým válečným reparacím Římanům.

Pokud k tomu přidáme zhoršení jejího obrazu vojenské síly a okamžik jejího oslabení utrpěl, nechali jsme pole otevřené pro jeho nepřátele, abychom zvážili možnost vrhnout se dál Kartágo.

Poté, co byli žoldnéřští kontingenti po válce repatriováni, šel kartáginský generál Hannón do svého tábora, aby jim oznámil, že městská pokladna je prázdná.

To by oddálilo vyzvednutí jejich vojáka, ale kartáginský senát je navíc požádal, aby se zřekli jeho části, pro všechny účely nevyzvednutelné.

Pravděpodobně kdokoli položil tento plán na stůl, aby požádal armádu žoldáků vyzbrojenou po zuby Riskovali své životy, aby bránili Kartágo, aby se vzdali části svého platu, o čemž neměl příliš pečlivě přemýšlet.

Rozzlobení žoldáci se utábořili v dnešním Tunisu poblíž Kartága a způsobovali nepokoje, dokud nepřinutili Kartágo je zaplatit.

Kartáginský senát ustoupil a poslal generála Giscóna s vojáky kvůli žoldákům, ale ten druhý Zajali Giscóna do zajetí a zmocnili se pokladu, který nesl, i když s úmyslem přestat rapin; viděli slabé Kartágo a chtěli to využít.

Žoldnéřští generálové poslali dopisy do přítokových měst Kartága a podněcovali je, aby setřásli kartáginské jho.

V důsledku toho, že museli vyplatit Římu zatěžující náhrady, viděla feudální města Kartága zvýšily daně, které musely městu platit, za což s předisponovaným duchem dostávali dopisy rebelové.

Kromě Bizerte a Utica, kteří zůstali věrní Kartágu, byla pod kontrolou i další severoafrická města Punic se připojil ke vzpouře a z celé vojenské rampě se stal povstání pravidlo.

Hannón byl generálem jmenovaným Kartágem, aby čelil povstalecké straně.

Od smlouvy se ocitl v nejisté situaci pro své jednotky mír s Římem omezil svou flotilu na minimum výraz, stejně jako demobilizoval svou armádu, což znamenalo, že nebyly připraveny žádné zbraně ani zásoby.

Místo toho si město užívalo vynikající a dobře připravené hradby, aby odolalo náporu armády (jak by to prokázalo ve třetí punské válce).

Žoldáci poslali do Říma velvyslanectví, od kterého očekávali podporu.

Nepočítali s tím, že Římané upřednostní dluh, který s nimi uzavřelo Kartágo, a proto napomohli tomu, aby Severoafrické město rekrutovalo žoldáky z římských spojenců a byly mu zasílány zásoby, aby odolaly obležení.

Hannonova kampaň, ke které Řím štědře přispěl, začala úspěšně osvobozením spojenecké město Utica, které rebelové obléhali, ale pokračovalo řadou porážky.

Povstalečtí žoldáci věděli o strategie a kartáginskou taktiku a vedl partyzánskou válku proti Hannonově nadřazené armádě.

Proto v roce 240 a. C. kartáginský senát jmenoval Hamilcar Barca velitelem jeho sil.

Hamilcar rychle prolomil obléhání Kartága a Utica a překvapením padl na rebely pomocí a ústupová simulační taktika, která způsobila, že nepřátelské jednotky zaútočily neuspořádaně, a tak byla schopna porazit je. To zmírnilo tlak na Kartágo a Uticu.

Zatímco se všechny tyto události odehrály v severní Africe, proti Kartágu se vzbouřily také žoldnéřské posádky ostrova Sardinie.

Kromě toho první kartáginský kontingent vyslaný k jejich podmanění také překročil strany a připojil se k povstaleckým žoldákům.

Strašné zacházení s kartáginskými vězni ze strany vzbouřených žoldáků vedlo ke stejně strašným odvetám z punské strany.

Být zajat v tomto konfliktu mělo být brutálně umučeno k smrti, protože část obou stran, což vedlo k tomu, že byla známá také jako „válka“ nevysvětlitelný “.

To také vysvětluje, proč, jakmile se žoldnéřské jednotky rozmístěné na Sardinii vzbouřily, začaly systematicky popravovat kartáginské obyvatele ostrova.

Vzácnost válečného podnebí se shodovala s přeběhem Bizerte a Utica, do té doby spojenci Kartága, což způsobilo potíže kartáginské straně, která se do té doby ujala vedení, pokud jde o bojovný.

Když rebelové viděli, jak Kartágo opět zesláblo (nezbylo mu nic kromě samotného města), vyrazili jej obléhat, ačkoli byli na cestě zadrženi Hamilcarovou armádou.

Tento generál hledal bitvu v a území vhodné pro partyzánskou válku, a proto se zdálo, že zpočátku upřednostňuje povstalecké žoldáky, ale které používaly kartáginské jednotky (lépe obeznámené s zeměpis) pro vlastní prospěch.

Výsledkem bylo kartáginské vítězství, díky kterému se mnoho měst vrátilo k poslušnosti Kartágu.

Zatímco se to všechno dělo, Řím neostal nečinně sedět: vyslal výpravu na Sardinii, aby ji uklidnil, ačkoli jeho záměrem bylo zjevně zůstat na ostrově.

Ve skutečnosti před protesty Kartága dokonce vyhlásil severoafrické metropoli válku, ale ta odmítla bojovat a raději zvýšila platbu kompenzace uzavřel smlouvu s městem Tibera, místo aby zahájil válku, o které věděl, že byla předem ztracena.

Řím by převzal kontrolu nad Sardinií a krátce poté nad Korsikou.

V Africe Hamilcar přešel do útoku a oblehl Tunisko, které bylo zachráněno, i když při poslední konfrontaci mezi oběma stranami byla povstalecká armáda zničena.

Krátce nato se Bizerte a Utica vzdali, kupodivu jediné dvě města, která zůstala loajální Kartágu na zahájit konfrontaci a že to byla poslední povstalecká města, která kapitulovala, jakmile už změnily strany.

Foto: Fotolia - Erica Guilane Nachez

Témata v Mercenary War