Koncept v definici ABC

uložené dámskou módou, že dokonalé rozměry ženského těla jsou 90 60 90. To by bylo vnější nebo fyzické zevšeobecnění. Ale pojďme si také představit, že v minulosti se naše babičky jako ženy chovaly velmi odlišně od dnešních žen: ženy minulých desetiletí měly stereotyp, že ženy byly submisivní, klidnější a uvolněnější než muži, nebyly vhodné pro práci a obecně se staraly o domácí práce nebo výchovu dětí děti. To se v současné době hodně změnilo. Stereotyp žen je mnohem aktivnější, profesionálně i akademicky.

Pro lidi, bez výjimek, je velmi obtížné uniknout z těchto typů problémů, stejně jako z Předsudky o situacích a lidech jsou součástí našeho života, stereotyp se řídí stejným způsobem silnice.

Nepochybně budou existovat a existují stereotypy, ke kterým rádi patříme, například když na někoho myslíme hubený, vysoký a s velmi harmonickými rysy ve tváři, nevyhnutelně nás odkazuje na stereotyp Modelka. Ale samozřejmě existuje i předchozí situace, kterou jsem zmínil výše, v případě vlaštovky nebo blbeče které se zobecnění nebo stereotyp neukáže jako tak příjemné nebo sympatické jako u Modelka.

Móda, trh a ideál spotřeba Jsou tvůrci většiny sociálních stereotypů, které dnes můžeme najít. Tyto modely vnucují svůj fyzický stereotyp dokonalé anatomie, televizní seriál adolescenti školního věku, kterými by chtěli být všichni mladí diváci... Z tohoto důvodu také prostředky sdělení, zejména televize, vzhledem k tomu, jak využívá obraz a vizuál, má z hlediska „módy“ mnohem větší vliv než ostatní kolegové: graf a rádio. V tomto smyslu trh ukládá vytváření „tužeb“ a „potřeb“, které k tomu člověka vedou chtějí dosáhnout stereotypu při hledání ukazující životní úroveň, která se ukazuje a která by odpovídala on. Například pokud nosíte boty od této značky, sluneční brýle od jiné a máte auto tohoto modelu, automaticky z nás udělá někoho „cool“, což znamená vysokou kupní sílu nebo životní úroveň luxusní.

Bezpečná cesta těchto zobecnění někdy vede k případům před tím, než se s nimi setkáte a právě tam vstupuje do hry slavný předsudek: „ach ne, nechodím s tím chlápkem v brýlích, protože je asi nudný a sedí celý den za rezervovat”. I když se situace mohla zhoršit a zůstat nic víc než předsudek a pokrok v podpoře situací diskriminace. Například případy agrese prostřednictvím sociálních sítí, jako je Facebook, například středoškolákům za to, že byli pilní, roztomilí nebo úspěšní.

Bohužel, i když jak z akademického lůna, tak z škola, nebo z rodinné úrovně se pracuje tak, aby děti nespadly do těchto někdy tak nebezpečných zevšeobecnění, bezpochyby televize nebo kino, kteří mají tak důležitou přítomnost v životě nejmladších, nejvíce podporují stereotypy.