Literární text o lásce

Níže najdete několik fragmentů literárních děl, které se věnují tématu lásky, a také stručný popis Posouzení jejich příslušných autorů.

„Milující“ (fragment)

Autor: Jaime Sabines

Rod: poezie

Milenci mlčí.

Láska je to nejlepší ticho,

Nejvíce chvějící se, nejnesnesitelnější.

Milující hledají,

milující jsou ti, kteří opouštějí,

Oni jsou ti, kteří se mění, ti, kteří zapomínají.

Vaše srdce vám říká, že nikdy nenajdete,

nenacházejí, hledají.

Milenci šílí

protože jsou sami, sami, sami,

dávat se, dávat se pořád,

pláč, protože nezachraňují lásku.

Záleží jim na lásce. Ti milující

žijí ze dne na den, nemohou udělat víc, nevědí.

Vždy odcházejí

Vždycky někde.

Čekají,

nic nečekají, ale čekají.

(…)

O fragmentu a autorovi

Jaime Sabines (1926-1999) byl mexický básník a politik, známý jako „sniper literatury“ a považován za jednoho z velkých mexických literárních tvůrců 20. století. Vydal řadu básnických sbírek, v nichž má láska silnou přítomnost, přestože ke konci života se jeho dílo stalo političtějším.

Sabines také obdržela řadu prestižních národních ocenění od

literatura, například Cenu Xaviera Villaurrutie (1973) nebo Národní cenu za vědy a umění v oblasti lingvistiky a literatury (1983).

Východní báseň Je součástí jednoho z jeho posledních děl a je možná nejznámějším autorem. Přestože jsme zde ukázali pouze fragment, je možné vidět, že se jedná o a popis poetika zamilovaných, jejich chování a posedlosti, pozorované básníkem, aniž by se zapojili, jako ten, kdo pozoruje fenomén přírody.

"Hopscotch" (fragment)

Autor: Julio Cortazar

Rod: Román

Dotýkám se tvých úst, prstem se dotýkám okraje tvých úst, kreslím to, jako by to vycházelo z mé ruky, jako by tvoje ústa byla poprvé pootevřená, a mně stačí zavřít oči, aby všechno zrušily a začaly znovu, pokaždé, když porodím ústa, po kterých toužím, ústa, která si moje ruka vybere a přitáhne na tvou tvář, ústa vybraná mezi všemi, suverénní Svoboda, kterou jsem vybral, abych ji nakreslil rukou na tváři, a to za a náhodný že se nesnažím přesně porozumět tvým ústům, která se usmívá pod tou, kterou tě ​​přitahuje moje ruka.

Díváš se na mě, díváš se na mě zblízka, blíž a blíž a pak hrajeme Kyklopa, díváme se blíž a blíž a naše oči se rozšiřují, přiblížit se k sobě, překrývat se a Kyklop se na sebe dívat, dýchat zmateně, jejich ústa se setkávají a vřele bojují, kousajíce její rty, sotva opírající se jazykem o zuby, si hrály v jejich ohradách, odkud přichází a odchází těžký vzduch, se starým parfémem a tichem. Moje ruce se tedy snaží zabořit do tvých vlasů a pomalu hladit hloubku tvých vlasů líbáme se, jako by naše ústa byla plná květin nebo ryb, živých pohybů, vůně temný. A pokud se kousneme, bolest je sladká, a pokud se utopíme v krátkém a strašném souběžném sání, ta okamžitá smrt je krásná. A jsou tam jen jedna slina a jen jedna chuť zralého ovoce a cítím, že se proti mně třeseš jako měsíc ve vodě.

(…)

O fragmentu a autorovi

Julio Cortazar (1914-1984) byl spisovatel a překladatel argentinské národnosti, považován za jednoho z největších latinskoamerických autorů 20. století. Je členem takzvaného „latinskoamerického boomu“ a jeho dílo bylo zařazeno mezi experimentální a surrealistické a převažuje v něm básnická próza, přestože byl v zásadě spisovatelem příběhy a romány.

Fragment, který jsme představili, patří do jeho románu Peklo (1963), možná autorově nejznámější dílo, ve kterém navrhl zcela nový způsob čtení a román, který čtenáři nabízí možnost přeskakovat mezi kapitolami nebo najít vlastní pořadí čtení. Z tohoto důvodu se často nazývá „antinovela“ nebo „contranovela“. Děj souvisí s láskou hlavního hrdiny Horacia Oliveiry k uruguayské ženě jménem Lucía, které se v celém románu přezdívá „La Maga“.

"Dvojitý plamen." Láska a erotismus “(fragment)

Autor: Octavio Paz

Rod: Test

Láska je jednou z reakcí, které si člověk vymyslel, aby čelil smrti. Z lásky mu krademe, zatímco on nás zabije na několik hodin, které někdy proměníme v ráj a jindy v peklo. V obou směrech je čas uvolněný a přestává být měřítkem. Kromě štěstí nebo nevěry, i když je to obojí, je láska intenzitou; Nedává nám věčnost, ale živost, tu minutu, ve které jsou dveře času a prostoru pootevřené: tady je tam a teď vždy je. V lásce jsou všechno dva a všechno má tendenci být jedno (...).

O fragmentu a autorovi

Octavio Paz (1914-1998) je jedním z velkých jmen latinskoamerické literatury. Byl to mexický básník, esejista a diplomat, vítěz Cervantesovy ceny z roku 1981 a Nobelovy ceny za literaturu z roku 1990. Jeho rozsáhlé a experimentální dílo je obtížné zařadit do jediného stylistického trendu, protože jako básník se pouštěl do různých uměleckých směrů. Jejich esejeNa druhou stranu jsou velmi ceněni a řeší témata tak odlišná, jako je láska, imaginární konstrukce Latinské Ameriky nebo původ života. poezie.

V tomto fragmentu, který jsme extrahovali z jeho eseje Dvojplamen. Láska a erotika (1993), lze vidět způsob, jakým reflektuje povahu lásky. Je to kniha, ve které se pokouší vysvětlit způsob, jakým jsme o lásce na Západě přemýšleli, od starověku po současnost, a činí tak prostřednictvím jazyka bohatého na metafory a s jasným poetickým nádechem.

„Geniální Hidalgo Don Quijote de La Mancha“ (fragment)

Autor: Miguel de Cervantes

Rod: Román

Nebe mě udělalo, jak říkáš, krásnou, a to takovým způsobem, že, aniž by byla silná na cokoli jiného, ​​moje krása tě dojímá; a pro lásku, kterou mi projevuješ, říkáš a stále chceš, že jsem povinen tě milovat. S přirozeným porozuměním, které mi dal Bůh, vím, že všechno krásné je laskavé; ale nejsem schopen to udělat, protože je milován, to, co je milováno, je svázáno krásou milovat ty, kteří to milují. A navíc, že ​​by se mohlo stát, že milovník krásy je ošklivý a ošklivá bytost hodná nenávisti je velmi špatné říkat „Miluji tě za to, že jsi krásná; přiměj mě milovat, i když je to ošklivé “. Ale v případě, že krásky běží stejně, ne z tohoto důvodu přání, že ne všechny krásky se zamilují; že někteří fandí výhledu a nevzdávají se vůle; že kdyby se všechny krásky zamilovaly a odevzdaly, byla by to zmatená a zavádějící vůle, aniž by věděla, kde se zastaví; protože krásné subjekty byly nekonečné, touhy musely být nekonečné. A jak jsem slyšel, pravá láska není rozdělena a musí být dobrovolná a ne nucená. Když je to tak, jak si to myslím, proč chceš, abych se silou vzdal své vůle, vynucený víc, než říkáš, že mě miluješ dobře?

O fragmentu a autorovi

Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616) je největším autorem hispánských dopisů. Byl to básník, prozaik a dramatik narozený ve Španělsku, autor mnoha děl toho, co je považováno za první moderní román: Geniální gentleman Don Quijote z La Manchy (1605), jedno z největších děl univerzální literatury a po Bibli druhá nejpřekládanější a nejvydávanější kniha v dějinách lidstva.

Tento fragment, který jsme vybrali, však neukazuje ani Dona Quijota, ani jeho věrného panoša Sancho Panzu, ale je součástí monolog ovčáky Marcely, která na svou dobu velmi pokročilým způsobem odkazuje na lásku a zamilovanost, což bezpochyby představuje ukázku geniality Cervantese. Pastorka Marcela je téměř předzvěstí feminismu, protože upřednostňuje samotu na venkově, aby přijala láskyplné mandáty, které společnost ukládá ženám.

Co je to literární text?

A literární text je typ psaní, který přesahuje pouhou skutečnost sdělování myšlenky nebo smyslu a toho závazek poskytnout čtenáři estetický zážitek, tj. zážitek z krása. To znamená, že literární text přikládá velký význam nejen tomu, co říká, ale také tomu, jak to říká, a pluralitě významů, které může vyjadřovat prostřednictvím příslušných slov.

Literární texty jsou součástí umělecké tradice lidstva od starověku, tj literatury a jsou organizovány do velkých skupin známých jako žánry, které mají více či méně základní rysy běžný. V současnosti, literární žánry jsou: poezie, příběh (příběh, román, kronika) a dramaturgie (tedy divadelní texty).

Reference:

• "Typy textů" v Wikipedie.
• "Jaime Sabines" v Wikipedie.
• "Octavio Paz" v Wikipedie.
• "Julio Cortázar" v Wikipedie.
• „Miguel de Cervantes“ v Wikipedie.

Následujte s: