Reichstagský požární dekret

V noci 27. února 1933 hořel Reichstag, budova, v níž od roku 1894 sídlí různé německé parlamenty. S nacisty u moci, téže noci začátek konce demokracie v Německu konec, který by byl ratifikován příští den s dekret jehož jméno je uvedeno incident.

The Reichstagský požární dekret Jednalo se o zákon schválený prezidentem Německa (Paul von Hindenburg) na žádost - a pod tlakem - kancléře Adolf Hitler, který pozastavil různé občanské svobody, aby se vyhnul hypotetickému povstání levicový.

Toho se konzervativní německá vládnoucí třída nejvíce obávala, oba při pohledu na příklad toho, co se stalo s Ruskem v Rusku revoluce, jako u vlastních Zkušenosti domácí násilí revolučních pokusů po první světové válce, které bylo rázně potlačováno násilí.

Hned v noci ohně byl zatčen nizozemský komunistický aktivista Marinus van der Lubbe, který byl obviněn z založení ohně.

Van der Lubbe je zatčen poté, co se pokusil vypálit další veřejné budovy, ačkoli existuje mnoho historiků, kteří zpochybňují jeho autorství. Později byli zatčeni další tři komunističtí vůdci (Georgi Dimitrov, Vasil Tanev a Blagoi) Popov), který by svou excelentní rétorikou odhalil nacistické argumenty Dimitrov.

Ti, kdo pochybují o Lubbově autorství, tvrdí, že požár mohl být nacistickým spiknutím, a proto jej provedli nacionálně socialističtí ozbrojenci.

Ať už je to jakkoli, nacisté využili příležitosti chopit se ještě větší moci a prezident Hindenburg následujícího dne schválil zákon o kterých mluvíme.

Dekret na dobu neurčitou a s ohledem na situaci pozastavuje svobodu projevu, tisku, shromažďování, sdružování (související s předchozím) a utajení komunikací. Rovněž obdařilo orgány plnou mocí.

To v praxi vytrhlo demokracii z Německa a změnilo ji na policejní stát, ve kterém vůbec občan byl podroben bez práv svévole vláda a úřady, které měly říci o nacistické straně.

Nacistická vláda také využila příležitosti k centralizaci mocností, které do té doby měly spolkové země, a k hromadnému zatýkání oponentů.

Tímto způsobem a za pár dní komunistická opozice zmizela z veřejného života a od té doby musela žít v absolutním utajení.

V následných volbách 5. března téhož roku do Reichstagu (komora se sešla v jiné budově) získali nacisté 44% hlasů, což to by vedlo ke schválení následného zmocňovacího zákona z roku 1933, kterým samotný Reichstag zůstal bez moci, který soustředil vše do rukou vláda.

Byl to státní převrat k demokracii, která se v průběhu pouhého měsíce stala diktaturou.

Fotografie: Fotolia - Popova Olga / Patrik Dietrich