Příběh Jeníčka a Mařenky

Příběh Jeníčka a Mařenky

Příběh o Jeníčkovi a Mařence

Kdysi dávno, na okraji a Les V Německu žil dřevorubec se svou druhou manželkou a dvěma dětmi, které měl s tou první, které se jmenovaly Hansel, chlapec, a Mařenka, dívka. Byly to časy velké chudoby a hladomoru a dřevorubcově rodině už nezbývalo mnoho jídla.

„Co budeme dělat?“ zeptala se jeho žena dřevorubce.

Požádal ji ale pouze o trpělivost a řekl jí, že se věci budou muset brzy zlepšit. Tak to pokračovalo až do jedné noci, v domnění, že děti spí tvrdě, mu o tom řekla dřevorubcova žena. Navrhl je vzít hluboko do lesa, rozdělat jim oheň a nechat je tam pro nějakého zbožného cestovatele, aby se o něj postaral. jim.

„Jak mi můžeš něco takového navrhnout?" odpověděl dřevorubec. „Co bude s mými ubohými dětmi v lese?"

„Pokud to neuděláme, všichni čtyři zemřeme hlady!“ Trvala na svém.

Jeníček a Mařenka zaslechli rozhovor a třásli se strachem. Věděli, že dříve nebo později jejich nevlastní matka otce přesvědčí. Takže když je o pár dní později vzbudila macecha s tím, že půjdou všichni společně kempovat do lesa, už věděli, co přijde.

Toho rána dostali od ženy kůrku chleba a otec je s těžkým srdcem zavedl do lesa. Jeníček si však naplnil kapsy několika bílými kamínky, které byly poblíž domu hojně, a čas od času upustil jeden označující cestu zpět.

Tak se dostali do hlubin lesa a jejich otec nařezal větve na táborák a řekl jim, aby jedli, zatímco on nařezal další dřevo, které si odnesou domů. Jeníček a Mařenka seděli u ohně a jedli chléb, sebejistě, protože slyšeli údery otcovy sekery do dřeva.

Hodiny plynuly a začala padat noc. Pak se chtěli vrátit tam, kde byl jejich otec, ale zjistili, že zvuk vydává tlustá větev stromu, kterou vítr fouká do druhé. Byli sami uprostřed lesa.

„Jak se teď dostaneme domů?“ zeptala se Gretel a do očí se jí draly slzy.

„Neboj se, sestro!" odpověděl Hansel. „Musíme jen sledovat stopu bílých oblázků."

Učinili tak a brzy se vrátili domů. Jejich nevlastní matka se snažila skrýt hněv a překvapení, které cítila, a obviňovala je, že jsou rozpustilé děti, které se ztratily v lese, aby znepokojily svého otce. Téže noci, když byly děti v posteli, však Hansel znovu slyšel, jak se jeho nevlastní matka hádala s otcem.

„Nevzal jsi je dostatečně daleko!" dožadoval se. „Zkusíš to znovu zítra."

Tak to bylo. Macecha je znovu probudila, podala jim chleba a zavedla je do lesa, ale tentokrát jim před odchodem vyprázdnila kapsy, aby se ujistila, že nic neberou. Jeníček je tedy nemohl znovu naplnit oblázky.

Děti se vydaly s dřevorubcem do lesa a cestou Jeníček shazoval drobky chleba, jak šli. Znovu přišli na mýtinu a rozdělali oheň, ale tentokrát byla procházka tak dlouhá, že byli vyčerpaní. Pak nechtěně usnuli, a když se probudili, opět se ocitli opuštěni v lese.

„Neboj se, sestro!“ řekl Hansel znovu, když si to uvědomil.

Ale když se k tomu připravili, uvědomili si, že strouhanka je pryč: lesní ptáci je sežrali. Bylo by tedy nemožné najít cestu zpět.

Jeníček a Mařenka trávili dny blouděním po lesích, hladoví a zimomřiví a nevěděli, co mají dělat. Až jednoho odpoledne, když honili bílého ptáka uprostřed mýtiny v lese, narazili přední s krásným domem, vyrobeným z marcipánu a sušenek, se sladkostmi místo dlaždic a oken čokoláda. Vůně těchto dezertů je zahnala střemhlav do domu a bez přemýšlení začali pojídat střechu na kusy.

Najednou a hlas zevnitř domu na ně volal:

"Ach, ubohé děti!" Musí mít hlad. Vstupte, vstupte, zde budete mít teplé postele a chutné jídlo.

Jeníček a Mařenka vešli do domu a uvědomili si, že ten sladký hlásek pochází od příšerné čarodějnice, která obsluhovala stůl plný sladkostí a lahůdek. Hlad byl silnější než zdravý rozum: seděli a jedli, dokud nepraskli, natolik, že když skončili, okamžitě usnuli.

Hrozná čarodějnice, která měla také hlad, pak ohmatala jejich tělíčka a všimla si, že jsou strašně hubená. Zavřel tedy Hansela do železné bedny, naplněné kostmi dalších stejně nešťastných dětí, zatímco svou sestru donutil uklízet dům a pracovat jako otrok.

Čarodějnice každý den dávala Mařence k jídlu jen pár krabích skořápek, zatímco Jeníček představil mu krabici nejlepších jídel, sladkostí a pokrmů, které dítě bez přemýšlení zhltlo časy. A když padla noc, čarodějnice požádala Jeníčka, aby prostrčil malíček otvorem v krabici a ohmatal ho, aby zjistil, jestli ztloustl natolik, aby ho snědl. Ale Hansel si uvědomil své záměry, místo aby vystrčil královský prst, nabídl mu a kost kostlivců v krabici, takže ho čarodějnice vždy našla hubeného.

Zůstali tak několik týdnů, dokud jedné noci, zuřící hladem a unavená čekáním, čarodějnice znovu požádala Jeníčka, aby vystrčil prst. Chlapec kost znovu vystrčil. Potom čarodějnice zakřičela na oblohu a řekla, že je oba sežere, bez ohledu na to, jak jsou hubení nebo tlustí.

Čarodějnice šla do kuchyně a zapálila troubu, přikládala oheň spoustou dřeva, a když byla připraven, zavolal Mařetku a nařídil jí, aby se podívala, jestli hoří horký. Dívka, která už jeho úmysly tušila, mu řekla, že nechápe, kde má hledat.

"Upečeno, děvče!" Nevíte něco? - odpověděla čarodějnice.

Ale Gretel zahrála své karty správně a předstírala, že nerozumí. Díval se přes vršek, do stran, kamkoli jen ne dovnitř.

"Takhle, hloupá holka!" A) Ano! Podívej!“ zaječela čarodějnice a naklonila se z dvířek trouby. Gretel využila chvíle, aby ji strčila do pece a vší silou zavřela dveře a nechala čarodějnici vařit ve vlastním ohni.

Když z čarodějnice nezbylo nic než popel, Gretel zachránila klíč od železné bedny a odstranila svého bratra, který už přibral několik kilo. Společně prohledali dům čarodějnice a sebrali nejen jídlo, ale i tašku šperků a drahých kamenů, které čarodějnice ukryla.

Před domem na ně čekal čáp, který je vzal na nohy a odletěl s nimi na kraj lesa. Tam spatřili dům svého otce. A když zaklepali na dveře, byli překvapeni, že vidí svého otce samotného, ​​protože jeho zlá žena v posledních dnech zemřela hlady.

Jejich otec je hluboce kajícně přijal do náruče a oni se s ním podělili o lahůdky ukradené čarodějnici. A zbytek svých dnů strávili všichni tři šťastně, v bezpečí před chudobou díky čarodějnickým klenotům a na stole jim už nikdy nechyběl talíř s jídlem.

Co byste měli vědět o Jeníčkovi a Mařence

Jeníček a Mařenka (Hänsel a Mařenka v němčině) je pohádka tradičního německého původu, jejíž nejstarší známé verze pocházejí ze středověku, konkrétně mezi lety 1250 a 1500, i když existují předchozí příběhy, se kterými sdílí mnoho svých prvků, jako je cesta strouhanky, přítomná v jiných pohádkách Francouzština.

Nejznámější verze tohoto příběhu je ta, kterou v roce 1812 shromáždili slavní bratři Grimmové (Jacob a Wilhelm) ve svém kompendiu pohádek. Tam je autorství příběhu připisováno různým tradičním příběhům německého lidu Hesenska, Ale dnes je známo, že to Grimmové získali z velmi odlišných zdrojů, včetně některých přátel z rodina.

Zpočátku nesl příběh název „malý bratr a sestra“ (Das Brüderchen und das Schwesterchen), ale během svých revizí nabíral na délce a detailech, až se nakonec stal příběhem, který známe dnes.

Reference:

• "Vyprávění" v Wikipedie.
• "Jíšek a Mařenka" v Wikipedie.
• "Jíšek a Mařenka" v Vzdělávat.
• "Jíšek a Mařenka" v Oxford Reference.

co je to příběh?

A příběh Jde o povídku s málo postavami a s jedinou zápletkou, která může být založena na skutečných nebo smyšlených událostech. Jsou to narativní texty s a argument poměrně jednoduchý, v němž se postavy účastní jediné ústřední akce. Prostory jsou také omezené: akce se obvykle konají maximálně na jednom nebo dvou místech. Vyznačují se přítomností a vypravěč příběhů a za to mít úvod, střed a rozuzlení.

Postupujte s: