Význam rwandské genocidy

Alsina Gonzálezová
Specializovaný novinář a výzkumník

Když slyšíme slovo „genocida“, rychle se nám vybaví nacistické koncentrační tábory, nejnovější případ v Bosně během válek nezávislost bývalé Jugoslávie, nebo ten, který je páchán proti populace Rohingové v Barmě. Možná on arménská genocida pro ty, kteří vědí více o historii, ale další, která byla hrozná a byla napůl zapomenuta, je to, co se stalo ve Rwandě v roce 1994.

Rwandská genocida byla záměrným pokusem vyhladit menšinu Tutsi nadřazenými prvky většiny Hutuů, ke kterému došlo ve Rwandě v roce 1994.

Propuknutí násilí však nebylo něčím spontánním a bezprecedentním, spíše nenávist mezi těmito dvěma etnickými skupinami měla vzdálený původ, starý několik století.

Až do 11. století (podle západního kalendáře) bylo současné území okupované Rwandou domovem pygmejů etnické skupiny Twa. Tehdy dorazili, výsledek masivní migrace, Hutuové, kteří ovládli ty předchozí a zdecimovali je.

Tato skutečnost by nás neměla překvapovat, protože historie lidstva je plná masivních migrací národů. celek a současné společnosti jsou výsledkem směsi a substitucí jimi způsobené migrací.

Ve 14. století to byli Tutsiové, kteří přišli do regionu. Jestliže Hutuové přišli ze severu, z oblasti Nilu, Tutsiové přišli z východu a dobyli a ovládli obyvatelstvo usazené ve Rwandě.

V důsledku těchto po sobě jdoucích vln migrace a výbojů se vytvořila stratifikovaná společnost, v níž etnikum Twa v r. z hlediska obsazeného území a počtu členů (až do dnešního stavu menšiny) a také obsazení nejnižšího patra kast sociální.

Na vrcholu pyramidy noví Tutsiové „mistři“ s Hutuy uprostřed. Rozdíly mezi třídami se však nelišily například od těch se sídlem v královstvích vytvořených „barbarskými“ národy, které okupovaly území dobyl k Římská říše, a ve kterém staří římští občané obsadili nižší vrstvu než noví „mistři“.

Příchod Evropanů v 19. století naruší sociální vztahy v zemi a stejně jako v jiných částech Afriky způsobí zlom a konfrontaci mezi etnickými skupinami a kmeny.

Evropané, kteří byli v přesile, ale technologicky vyspělejší, se potřebovali spojit s několika napadat ostatní a zasévat rozbroje, aby domorodci mezi sebou bojovali oslabení. Jedině tak mohli dobyvatelé zvítězit. A ve způsobu, jakým to udělali, byli velmi mazaní, machiavelští v tom nejhorším slova smyslu.

Zpočátku to byli Němci, kdo dobyl Rwandu, ale tato koloniální nadvláda přešla po první světové válce do Belgie. Belgičané, stejně jako Němci, také využívali klanových rozdílů a dělali to ještě lépe... lépe pro sebe, samozřejmě, a mnohem hůře pro původní Rwanďany.

Belgičané upřednostňovali Tutsiové, aby získali moc, aplikovali machiavelskou zásadu spojenectví s nejslabšími, aby šli proti nejsilnějším.

Hutuové však neseděli nečinně a reagovali různými vzpourami na konci 50. a v polovině 60. let. Nezávislost formálně přišla v roce 1962, ale společnost byla rozbita tolika lety zkreslujících zahraničních intervencí. Škoda byla způsobena, nenávist zasazena.

K moci se nakonec dostali Hutuové, monarchie Tutsiů byla zrušena a v zemi vznikla republika. Mezitím Tutsiové začali opouštět zemi a mezietnické násilí rostlo a přerostlo v občanskou válku, která skončila v polovině 70. let.

V roce 1990 byli exulanti Tutsiů zařazeni do Rwandské vlastenecké fronty, aby zemi napadli nebo osvobodili, podle toho, z jaké perspektivy se na ni člověk dívá.

Výsledkem soutěže je nějakým způsobem „remíza“, která si vynucuje podepsání míru výcvik sdílené vlády. To však nevede k účinné mezietnické pacifikaci.

Pomocí médií, jako je rádio, začali nadřazení Hutuové šířit hesla povzbuzující jejich etnickou skupinu k provedení plnohodnotných etnických čistek.

Vznikly polovojenské skupiny, které díky tomu, že většinu rwandského obyvatelstva tvoří Hutu, byli schopni rychle vybudovat velké množství přidružených členů a začít je ovládat země.

V roce 1994 se situace vymkla kontrole, což vedlo k otevřenému „lovu“ prvků nadřazeného sektoru Hutuů proti Tutsiům.

Za něco málo přes tři měsíce bylo zabito téměř milion lidí, což je poměr úmrtí k času, který z toho dělá nejhorší genocidu v historii.

Tutsiové nechtěli nečinně sedět, a tak se bránili; byla znovu aktivována rwandská vlastenecká fronta, které se asi za tři měsíce podařilo získat kontrolu nad zemí. Tím také začal exil asi dvou milionů Hutuů.

Ačkoli jsem již dříve vysvětlil, že celkem bylo téměř milion obětí, ne všechny byly způsobeny vyhlazením Hutuů proti Tutsiové, ale na obou stranách byli radikálové a v rámci občanské války došlo i k úmrtím způsobeným čistě válečný.

Občanská válka a genocida nejen prohloubily sociální rozkol, ale způsobily i vlnu uprchlíků a kolaps ekonomiky.

Od roku 1994 a od uzavření míru se Rwanda s určitým úspěchem pokoušela uzavřít a zahojit své rány. Ekonomice se daří, díky čemuž je země zajímavým místem pro investice a navzdory rozdělení na a společnost nadále existuje, byly a stále jsou vyvíjeny velmi dobře cílené snahy o její uzavření.

Fotolia Arts: jiris, 1000 pixelů