Charakteristika lidských práv

Lidská práva jsou skupinou základních a nezcizitelných práv uznaných Organizací spojených národů ve prospěch každého člověka.

Byla to iniciativa, která vznikla po vytvoření Organizace spojených národů, těsně po druhé světové válce. Jejich diskuse a dohody trvaly až do roku 1948.

Jsou inspirovány „Listinou práv člověka a občana“ vypracovanou ve Francii po skončení revoluce v roce 1789. V případě lidských práv bylo záměrem, aby tato práva byla uznána pro jakoukoli lidskou bytost v jakékoli část světa a že jeho uznání je nezávislé na politickém, sociálním nebo ekonomickém režimu národa, jehož je členem patřit.

10. prosince 1948 Valné shromáždění Organizace spojených národů velkou většinou schválilo dokument vyplývající z těchto diskusí a nazýval se Všeobecná deklarace lidských práv.

Charakteristické aspekty lidských práv:

Lidská práva jsou vlastními právy každého člověka bez ohledu na věk, pohlaví, sociální nebo ekonomické podmínky; politický, sociální nebo ekonomický režim státu, ve kterém žijete.

Dalším aspektem lidských práv je, že se jich nelze vzdát. Rovněž nejsou přenosné a nemohou být ani státy nebo úřady neznámé.

Tato práva jsou univerzální. Platí pro všechny lidské bytosti kdekoli na světě, bez ohledu na to, zda je stát, ve kterém žijí, uznal nebo ne.

Všeobecná deklarace lidských práv není povinným nebo závazným dokumentem; Signatářské státy se však ve vztahu ke své svrchovanosti zavazují zavést společenský řád a mezinárodní, kde jsou práva a svobody deklarované v této deklaraci plně realizovány efektivní.

I když nejsou závazné, jejich porušení lze uplatnit u vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů specializovaných na obranu lidských práv.

Signatářské země se zavázaly dodržovat nebo dodržovat doporučení organizací mezinárodní ochrany.

Mají charakteristiku, že jsou nevratní a progresivní. Nezvratný znamená, že pokud bylo v rámci rámce lidských práv uděleno jakékoli právo, toto právo již nelze ignorovat. Progresivní znamená, že přidáním nových práv nebo nových nástrojů mezinárodních práv (jako je Deklarace práv dítěte) se staly součástí nástrojů na ochranu práv Lidé.

Mnoho zemí navíc začlenilo Všeobecnou deklaraci lidských práv do svých ústav, díky čemuž je její dodržování povinné na jejich území. Tak je tomu například v ústavách Španělska, Argentiny nebo Mexika.